Vilhelmovou zničila Carevna aneb jak se shání Tátova volha
16 fotografií
Posadit dvě dámy do starého otřískaného ruského auta, vyslat na cestu a natočit o tom film, to tady dlouho nebylo. Nová komedie Tátova volha, film Jiřího Vejdělka, na tomhle vydělává. Balzerová a Wilhelmová rozjedou mile úsměvnou a rozjímavou road movie, kterých se v Česku až tak moc netočí.
To Jiří Vejdělek (45) už je filmový hitmaker. Účastníci zájezdu (2006), Ženy v pokušení (2010) a Muži v naději (2011), osvědčené klasiky.
Je rád mezi ženami
Kromě hlavních hrdinek se v něm na velká plátna vrací po osmi letech Hana Maciuchová (72). „V Tátově volze jsem měl znovu možnost podívat se ženám ‚pod pokličku‘. Také mě lákala příležitost obklopit se krásnými a talentovanými dámami. Byl by hřích toho nevyužít,“ říká Vejdělek.
Cesta za levobočkem
Ve filmu Eva (Eliška Balzerová, 68) nečekaně ovdověla. Manžel Ludvík jí nestačil přiznat, že kromě společné dcery Terezy (Tatiana Vilhelmová, 39), má ještě stejně starého nemanželského syna. Společně se tak obě ženy veteránem Volha GAZ 21 vydají po stopách bývalých Ludvíkových milenek a přátel, aby zjistily víc. Na dámské dobrodružství lapidárně láká i Eliška Balzerová. „Napínavé pátrání v minulosti, nečekaný závěr. Krásný veterán, volha zvaná Carevna. A my dvě s Táňou, bude se na co dívat.“
I Kerouac by koukal…
Proč napadla režiséra zrovna volha? Americký bourák by v českém prostředí působil jako pěst na oko, auto sovětské výroby sem historicky, bohužel, zapadá lépe. „Volha je fotogenická, vůbec nevadí, že je to auto z východu. A nezapře, že má své vzory na západě. Kdyby u silnice stopoval Jack Kerouac, jistě by k dámám rád nastoupil,“ směje se a fantazíruje Jiří Vejdělek.
Dřina při řízení
Filmaři docenili kvality vozu a především velikost. Pohodlně se naskládal režisér i kameraman na zadní sedačky, do kufru se vmáčkl zvukař a jelo se. „Řídí se to ale těžko, po natáčení jsem necítila svaly na rukou ani na nohou. Tahle madam totiž nemá žádný posilovač volantu ani pedálů a je vůbec trochu tužší,“ prozradila Táňa Vilhelmová.
Jak se shání »Tátova volha«?
Jedním z těch, bez kterých by film ale neměl zdaleka takové kouzlo, je vedoucí výpravy. Na Tátově volze jím byl Vladimír Coufal (54). Rekvizity pro film zajišťoval se svou ženou Ilonou (55) a oběma syny. Společně už za sebou mají hity jako Gangster Ka (2015), pohádku Tři bratři (2014) nebo seriál Vraždy v kruhu (2015). Jak se shání taková volha nebo jahody v lednu prozradil v exkluzivním rozhovoru pro Nedělní Aha!
Když jste zajišťovali tento vůz pro natáčení, byl na typ přesný požadavek režiséra nebo chtěl prostě „jen“ Volhu?
„Původně to měla být podle scénáře Volha 24, nakonec chtěl Jiří Vejdělek ale přímo tento typ.“
Jak jste auto sháněli?
„Bylo to jednoduché v tom, že když jsme oslovili člověka z Volha Klubu, který měl ten původní typ. Od něj jsme pak dostali kontakty na další lidi, mezi kterými byl i vlastník tohoto auta. Dokonce byl i ochotný ho nastříkat podle představy režiséra, protože ji měl ve stavu před lakováním.“
Ve filmu Tátova volha toho ale bylo víc, například upletené oblečení, se kterým hraje Eva Holubová... To je práce kostymérů nebo ještě vaše?
„Pokud má herec něco na sobě, tak kostymérů. Pokud věc drží, hraje s ní, tak často naše. Konkrétně tady jsme požádali paní, která ráda plete. Přesně podle představy Jiřího Vejdělka nám je připravila.“
Narážíte častěji na ochotné lidi, kteří se nebojí svěřit majetek filmařům, nebo naopak?
„Některé lidi nikdy nepřesvědčíte, aby svého mazlíka do filmu půjčili, ale pak jsou tací, kteří ho poskytnou rádi. Baví je být součástí natáčení, i když u filmu se pořád na něco čeká.“
Máte třeba nějakou databázi ochotných lidí, od kterých je možné něco vypůjčit?
„Ano, taková databáze se vytváří několik let a stejně nemůžete podchytit všechno. Film je hodně rozmanitý, každý potřebuje něco jiného, takže pořád hledáte - přes internet, inzeráty... Trvá to a někdy se prostě něco sehnat nedá a musí se to nechat vyrobit. Nám se to naštěstí zatím nestalo. Vždy jsme se domluvili.“
Co je tedy na práci vedoucího výpravy nejtěžší?
„Nedostatek času. Od chvíle, kdy se dostaneme ke scénáři, zbývá třeba 14 dní do začátku natáčení a vymusíte sehnat rekvizity pro celý film, tisíce drobností. Zásadní rekvizity navíc probíhají schvalováním od režiséra, kameramana,producenta... Je prostě málo času a pak taky leckdy málo peněz.“
Pojďme k samotnému natáčení. Kdo hlídá, aby sev dekoraci neobjevilo něco, co tam nepatří?
„Skriptky, ale za nás hlavně takzvaní placoví rekvizitáři. Pak samozřejmě i kameraman a režisér. Občas se taková věc stane, ale v dnešní době, kdy se točí digitálně, není problém po kontrole záběru věc odstranit a rychle natočit scénu znovu. Problém naopak je, když něco chybí a dotyčná věc je třeba 300 kilometrů od místa natáčení.“
Pro představu - když se třeba někde v exteriéru točí nějaká scéna, kolik toho sebou na místo vozíte?
„Třeba v případě zařízení bytu, je-li úplně holý, tak klidně dva tři nákladní vozy.“
Pokud by někdo chtěl dělat rekvizitáře, jaké schopnosti a znalosti by měl mít?
„Přehled získává takový člověk praxí. Dostává se do různých období, už při čtení scénáře si musí spoustu věcí vyhledat i s ohledem na dobu, ve které se film odehrává. Musí mít dobrou paměť. Řada dekorací se musí vyklízet, pak zase postavit. Dnes dost pomáhají fotoaparáty v telefonech. A manuální zručnost. Rekvizitář musí umět uříznout větev,pověsit obraz, natřít panty.“
...a nejspíš také vařit, ne? Jak je to s jídlem? Všechno asi není jen guma a latex.
„Silikonové jídlo se dá použít maximálně u mís s ovocem. Obecně, pokud mají herci ve scéně jídlo také jíst, vaří ho třeba manželka. Záleží na množství. Když má být někde raut pro více lidí, najímají se na to agentury. Ale domácí večeři vaříme my.“
Vaše nejkomplikovanější zakázka, třeba co se týká množství?
„Každý film má svoje specialitky. Ale filmová klasika - když se točí v létě zima a naopak, narazíte na problém s vegetačním obdobím. Třeba jsme jednou sháněli pravé borůvky, žádné kanadské. Pak nezbývá než si je objednat i letecky odtamtud, kde rostou. Nebo jsme potřebovali v lednu jahůdky. Věděli jsme to ale včas, tak nám je vypěstovali ve skleníku.“
Nesmí chybět veselá historka z natáčení - jaké žertíky jako rekvizitáři provádíte režisérům?
„Třeba hercům na plac připravíme rekvizity větší,než reálně jsou a čekáme, jestli si toho všimnou.Třeba dvojnásobně velký cestovní pas nebo pokutový lístek ve formátu A3 za stěračem auta. Režisér i asistent byli tak zaujati přípravou záběru,že si to ani neuvědomili. Někdy také děláme to, že do každého záběru umisťujeme stejnou věc a režisér ji pak hledá.“
16 fotografií
