Mistři v útěcích z vězení

Jenže touha po svobodě je silnější, než by se mohlo zdát, a vězňové mají spoustu času k vymýšlení nejrůznějších triků, jak zdi káznice opustit. Také proto dnes věznice hlídají elektronická bezpečnostní opatření i satelity. Přesto se občas najdou chytráci, kteří překonají všechny překážky a z vězení stejně utečou. Tihle muži patří mezi elitu…

John Herbert Dillinger
Moderní Robin Hood, nebo sprostý gangster?

John Herbert Dillinger (1903-1934) byl typickým představitelem nové vlny amerického organizovaného zločinu třicátých let. Na vrcholu své »slávy« byl dokonce považován v USA za nepřítele číslo jedna. V roce 1924 skončil poprvé za mřížemi za přepadení obchodu s potravinami. Ve vězení se seznámil s gangsterským výkvětem své doby, a když byl po 9 letech propuštěn, s bývalými spoluvězni okamžitě založil nový gang specializovaný na vykrádání bank. Dillinger vždy vystupoval jako dobře oblečený elegán a veřejností byl velmi brzy vnímán jako jakýsi novodobý Robin Hood, a to přesto, že jeho gang měl na svědomí i několik vražd.

Záhy byl opět dopaden a následoval jeho první útěk z vězení. Tenkrát ho z káznice dostali kumpáni převlečení za policisty. Za mříže opět putoval počátkem roku 1934 v Indianě. V cele si zhotovil dřevěnou maketu pistole, natřel ji krémem na boty a s její pomocí přesvědčil stráže, aby odemkly mříže. Jako rukojmí si vzal místního šerifa. Další velký útěk byl na světě a Dillingerova popularita rostla. V červenci 1934 však jeho životní příběh končí před jedním americkým kinem v dešti střel agentů FBI. Nepomohla mu plastická operace, ani pokus odstranit si otisky prstů pomocí kyseliny.

John Giles
Utekl z nedobytné pevnosti

Věznice Alcatraz leží na ostrově nedaleko amerického města San Francisco. Zrušena byla v roce 1963, ale před tím byla považována za nejbezpečnější vězení na světě. Nikdy se totiž nikomu nepodařilo odsud utéct. Pokud se už vězňům podařilo dostat se ven z pevnosti, čekaly na ně ostré podmořské útesy a divoké moře. Jediným vězněm, kterému se prokazatelně podařilo z Alcatrazu utéct, byl jistý John Giles. K útěku použil vojenskou uniformu, kterou získal postupně při své práci ve vězeňské prádelně. Když si vojáci přijeli pro prádlo, jednoduše se k nim připojil a odjel s nimi na pevninu. Dlouho však na svobodě nepobyl. Na břehu na něj totiž už čekala policie.

Jiří Kajínek
Nejznámější český uprchlík

Jméno Jiří Kajínek zná jistě každý. Odsouzený dvojnásobný vrah se již roky pokouší o znovuotevření případu a tvrdí, že je nevinný. Poprvé utekl z vězení v roce 1993, kdy se prostě nevrátil po několikadenním přerušení trestu. Podruhé se o to pokusil v roce 1994 v Českých Budějovicích. Dopaden byl ten samý den. Další pokus o útěk následoval o dva roky později, kdy se mu ale nepodařilo ani opustit areál věznice ve Valdicích a po 20 minutách byl nalezen na střeše jednoho přístavku.

Nejznámější útěk podnikl v roce 2000, kdy zmizel z přísně střežené věznice Mírov. Probíhalo to jako ve filmu. Přeřezal mříže, z kovové výztuhy postele vyrobil kotvu, kterou uvázal na lano spletené z prostěradel, spustil se ze své cely na několik metrů vzdálené hradby a z nich sešplhal na dalším prostěradlovém laně na zem. Zmizel v blízkém lese a celé dva měsíce unikal policii. Nakonec byl v prosinci 2000 dopaden v bytě jednoho ze spoluvězňů.

Velká vlaková loupež
…a ještě větší útěk

8. srpna 1963 skupina patnácti lupičů přepadla u anglického městečka Cheddington poštovní vlak a ukořistila 2,6 milionu liber. Zrodila se legenda, o které bylo napsáno mnoho knih a natočeno několik filmů, a která bývá často prezentována jako loupež století. Dvanáct členů gangu bylo zatčeno během několika měsíců a odsouzeno na dlouhé roky za mříže. Nejznámějším z celé povedené partičky se stal Donald Biggs, kterému se po 15 měsících podařilo z vězení uprchnout a přes Paříž, kde si s pomocí falešných dokumentů nechal provést plastickou operaci, odjel do Austrálie. Nakonec skončil v Riu de Janeiru, kde si dlouho užíval jako celebrita. V roce 2001 se vrátil do Anglie. Oficiálně kvůli své těžké nemoci, povídá se ovšem, že to byl vynikající marketingový tah jeho syna Mika, protože v té době se natáčel film o celé loupeži.

Clemens Forell
Prchal přes 14 tisíc kilometrů!

Psal se rok 1953, když mnichovský vydavatel Franz Ehrenwirth s otevřenou pusou vyslechl neuvěřitelný příběh jednoho ze svých zaměstnanců. O dva roky později byla na světě kniha s názvem Dokud mě nohy ponesou, která se vzápětí stala celosvětovým bestsellerem. Dvakrát byla zpracována filmaři, vysílala se jako rozhlasová hra a dodnes knižně vychází stále znovu a znovu. Co na tomto vyprávění čtenáře tak zaujalo? Je to příběh jakéhosi Clemense Forella (jméno je smyšlené, autorovo pravé jméno nikdo nezná), který byl jako německý válečný zajatec v roce 1945 naložen do vlaku a spolu s více než 3000 vězni absolvoval strastiplnou a hrůznou cestu do zajateckého pracovního tábora na východní Sibiři. Cesta trvala rok, do cíle dorazilo pouhých 1236 zajatců, ostatní zemřeli.

A na Sibiři to nebylo lepší, neuvěřitelně brutální a nelidské podmínky zabíjely každý den další a další vězně. Forell se rozhodl, že radši bude riskovat život při pokusu o útěk, než aby čekal na téměř jistou smrt v hlubinách dolu, kde vězni pracovali i žili. Za pomoci vězeňského lékaře, který byl také vězněm, se mu koncem října 1949 utéct podařilo. A tehdy začalo Clemensovo největší dobrodružství.

Na krátkých lyžích se probíjel nehostinnou sibiřskou divočinou, cestou mu pomohli i kočovní pastevci sobů. Potkal další uprchlé vězně, ovšem po několika týdnech společné cesty skončilo přátelství masakrem. Forell byl sražen ze skály a těžce raněn. Přesto pokračoval v cestě, i když nedokázal vzhledem ke svým zraněním urazit více než několik set metrů za den. Rok a půl po svém útěku byl na pokraji smrti. Útočili na něj vlci, mrzl, překonával obrovské bolesti. V poslední chvíli ho opět zachránili dva kočovníci. Po mnoha měsících se dostal přes Kavkaz po strmých horských stezkách až do Íránu. Nakonec 22. prosince 1952 vystoupil z letadla na mnichovském letišti a tím jeho neskutečná cesta skončila. Po více než třech letech nepředstavitelných útrap a 14 208 kilometrech se konečně shledal se svými blízkými.

Nejbizarnější útěky z vězení

• V Ugandě se skupinka gangsterů pokoušela osvobodit svého šéfa, ale omylem se prostřílela do špatné části vězení, kde byli odsouzení za malé přestupky. Většina z nich raději zůstala ve svých celách.
• Ve Francii se na dvůr jednoho vězení zničehonic snesl vrtulník, naložil několik odsouzených a opět odletěl. Šokovaní dozorci se nezmohli vůbec na nic.
• V jednom z dánských vězení stál na dvoře buldozer. Jeden z vězňů prostě nasedl a proboural se skrz zeď na svobodu.
• V Pákistánu se podařilo skupince vězňů opustit vězení v převlečení za vlastní manželky. Prostě na sebe navlékli černé burky (tradiční oděv islámských žen zahalující celé tělo), manželky nechali ve vězení a odešli přes hlavní bránu.
• Z jednoho ruského vězení utekl v roce 1993 odsouzený nájemný zabiják. Kuriozitou je fakt, že z okna s ním po provaze sešplhal a utekl i jeden z dozorců.