Vladimír Kratina je posedlý neobvyklým projektem!

Do seriálu Ulice jste vstoupil jako sládek pivovaru, jak se vám hraje?
„Na tom není co hrát! Je to taková malá role, točím dva tři dny a pak zase ne… Ale já mám teď úplně něco jiného, čím žiju.“

Prozraďte…
„Připravuju, upravuju, piluju a pořád zkouším v Činoherním klubu hru, která se jmenuje QED* a je o Richardu Feynmanovi. To byl šílenec, fyzik světového jména, který dostal Nobelovu cenu za kvantovou elektrodynamiku. Podílel se na vývoji atomový bomby v Los Alamos. Však tam taky říká: »My jsme tam šíleně makali, protože jsme soutěžili s Hitlerem, kdo bude dřív hotov s tou atomovkou.« (směje se)

Čím byl ještě zajímavý?
„Mimo jiné byl v prezidentské komisi pro vyšetření katastrofy raketoplánu Challenger v roce 1986. Ale kromě toho to byl člověk, který hrál ochotnický divadlo, maloval obrazy, bubnoval na perkuse, luštil mayské hieroglyfy, byl kasařem.“

Kasařem?
„No ne, že by kradl, ale v Los Alamos se odreagovával tím, že se naučil otvírat zámky. Bavily ho všechny rébusy, protože to byl zkrátka vědec. Kamarádil s prostitutkama, hazardníma hráčema, prostě byl to člověk nesmírně košatý. Kromě toho deset let umíral na rakovinu, prodělal čtyři operace. Ale on to bral skvěle, není tam náznak sentimentu. »Hele, doktore, a nešel by ten tumor tak nějak vycucnout?« říká tam třeba.“ (směje se)

Hru si sám upravujete, studujete kvůli ní spoustu knih. To je pro vás běžné, že se tak připravujete na roli?
„To ne! Kdyby nám text vyhovoval, tak bych asi žádný knížky nestudoval. To já nedělám, že bych kvůli roli studoval šílený literatury! Hraju to, co mi dají. Ale díky tomu, že jsme s režisérem Jakubem Zindulkou cítili, že je tam toho hodně nesprávně, tak jsem se musel vrhnout na knížky. Pracujeme na tom od prázdnin. A teď sháníme bubny a konga.“
Proč?
„Protože Feynman jde hrát večer muzikál Jižní Pacifik a v něm náčelníka Bali Hai. To jsem si našel na internetu, přijde s takovým bubnem, který připomíná Polynésii. Jinak hraje na konga, který má v kanceláři. Druhá půlka hry začíná tím, že se po představení vrací do kanceláře a přijde v kostýmu Bali Hai. Tak jsem si dělal srandu a říkal jsem režisérovi: To není americký indián, to je Polynésie. Doufám, že po mně nebudeš chtít, abych byl celý nahatý a měl jenom návlek! Tak se smál a prý: Ne, ale bude sukýnka!“ (směje se)

Takže budete i bubnovat. Hrál jste už někdy na bicí?
„Hrál jsem na bicí i na basu, jsem bigbíťák. Na gymplu, když jsme měli kapelu, jsem hrál i na kytaru, na tu později také v Ypsilonce. Mám ji pořád doma. S dětma, když byly malý, jsme si občas vzali zpěvníček a hráli. Ale to už je pryč.“

Celý rozhovor si přečtěte v Nedělním Aha!