Zhulený Matuš (43): Šílené sny o mrtvém Svobodovi (†68)
32 fotografií
Před čtrnácti lety se stal zpěvák Bohuš Matuš (43) bronzovým Českým slavíkem a měl na pořádnou kariéru velmi dobře našlápnuto. Pak se ale ze světa showbyznysu ztratil a nikdo nevěděl proč. Nyní se vrací zpět – s novými songy, i v hlavních rolích muzikálů. Co se tehdy stalo a jaká zažil nejtěžší období v životě, se právě teď rozhodl odhalit v exkluzivním rozhovoru pro Nedělní Aha!
Bohuši, co se stalo, že jste se na pár let prakticky vytratil ze scény?
„Prožíval jsem hrozně těžký období. Je to asi osm let zpátky. Změnil jsem manažera, který mi nasliboval, že mi udělá desku, zaplatí billboardy. Desku skutečně vydal, udělal křest, kam přišel i Karel Gott, a všechno vypadalo nadějně. Jenže to jsem ještě netušil, co se stane a že přijdu o střechu nad hlavou.“
Jak to?
„Všechny peníze, které jsem vydělal, šly na jeho účet. Řekl mi, že se budeme dělit padesát na padesát. Že mi bude dávat denně tisíc korun a zaplatí za mě nájem a všechny služby. Měl jsem družstevní byt, bylo to pár tisíc měsíčně. Jenže já netušil, že neplatí! Až za rok mi přišly obsílky, že dlužím. Na nájmu, na energiích. To ale nebylo všechno. Ozval se mi berní úřad, že nemám zaplacené DPH. To měl taky platit on. A najednou jsem už dlužil 350 tisíc! A to jsem ještě dalších 180 tisíc naivně půjčil manažerovi Hanušovi. Věřil jsem mu. A pak jsem nenašel jiné řešení než prodat byt.“
A prodal?
„Ano, byl jsem zoufalej! Od té doby bydlím po podnájmech. Jenže celá ta situace mě tak dostala, že jsem přestal zpívat. Nemohl jsem se z toho dostat, půl roku se mi o něm zdálo. To byly šílený sny! Čekal jsem, že se mi omluví, že mi peníze vrátí. To se nestalo dodnes. Neměl jsem tehdy náladu na nic. Dva roky jsem ležel doma a hrál jsem si hry na Playstationu. Žil jsem z toho, co mi zbylo z prodanýho bytu. Všechno jsem tak utratil. Byl jsem ve stavu, že jsem nechtěl nic. Nic mě nezajímalo. Skoro vůbec jsem nevycházel z domu. Koupil jsem si vždycky pytlík »marjánky«, zapálil jsem si a bylo mi všechno jedno.“
Na co jste tehdy myslel?
„Na nic, nepřemýšlel jsem. Neuvědomoval jsem si, v jaký jsem situaci. Když je člověk zhulenej, nic neřeší. A to jsem tehdy byl.“
Měl jste tehdy pocit, že chcete se vším skončit?
„Přemýšlel jsem o tom, jak se sprovodím ze světa. Vymýšlel jsem, jak to udělat, aby to nebolelo. A pak se zastřelil Karel Svoboda, a to mě úplně dostalo. Půl roku se mi zdálo o něm! Že spolu sedíme, vymýšlíme hudbu. Měl jsem živý sny, to bylo šílený! A pak mi jednou v hlavě zazněla píseň, kterou jsem zhudebnil. A tu pak se mnou jako duet nazpíval Drupi.“
Více z rozhovoru najdete v tištěné verzi Nedělního Aha!
Bohuš Matuš trpěl těžkými depresemi: Ples upírů mi vrátil chuť do života!
32 fotografií
