Mistři v maskování
Přežít – hlavní pud všech živočichů žijících ve volné přírodě. Hmyz i zvířata jsou ochotná udělat cokoliv, aby se nestala obědem tvora, který stojí o stupínek výše v potravním řetězci. Někdy se schovávají pod zem, jindy hledají úkryt vysoko v korunách stromů. Někteří živočichové se nikam neschovávají, ani neutíkají, ale snaží se ze všech sil splynout s okolím.
Nebýt viděn znamená v přírodě přežít
Vypadají pak jako kámen, nebo větvička, někdy se dokonce vydávají za jiné, mnohem silnější zvíře. Kdo jsou skuteční mistři kamufláže?
Chameleon
Chameleon je, co se maskování týká, pravděpodobně nejznámějším představitelem živočišné říše. Neuvěřitelná rychlost, s jakou je schopen změnit své zabarvení, je pověstná. Chameleon dokáže úplně změnit zabarvení během pouhých tří vteřin! Žije v Africe, výjimečně na něj lze narazit v jižní Evropě, nebo na Blízkém východě. Nejvíce druhů (přes polovinu) ale žije na Madagaskaru a také v Indii a na Srí Lance. Podle zbarvení těla můžeme poznat, jakou má chameleon zrovna náladu. Barvy ale slouží i jako dorozumívací jazyk a samozřejmě způsob namlouvání. Barvy jsou většinou pestré, každý druh má ovšem omezenou paletu. Byly zaznamenány i případy, kdy chameleon dokázal velmi věrně napodobit barevný obraz, před který ho chovatel postavil!
Osm nohou a nesmírná inteligence
Chobotnice patří mezi nejinteligentnější zvířata. Jsou známy případy, kdy si dokázala otevřít PET lahev. Jsou schopny se i naučit komunikovat s člověkem. Jejich schopnost splynout s okolím je neuvěřitelná. Ležíli na dně moře, tváří se jako kámen, hromádka písku, případně trs podmořských rostlin. Navíc umějí vypustit látku podobnou inkoustu, v níž se dokážou defi nitivně ztratit.
Liška polární – kožich podle počasí
Polární liška se neumí přebarvit za tři vteřiny jako chameleon, přesto úspěšně využívá toho, že dokáže dokonale splynout s okolím. Její srst je totiž v zimě dlouhá a jasně bílá, zatímco v letních měsících výrazně zhnědne. Vždycky tedy přesně zapadá a stává se neviditelnou. Možná trochu zvláštní stav, být část roku bílý a část zase hnědý.
Kudlanka
Kudlanka nábožná je typický příklad tvora, který maskování využívá hlavně k lovu. Dokáže celé hodiny bez hnutí sedět na stromě, nebo keři a tvářit se jako větvička. Kudlanka je nejčastěji zelená, nebo hnědá. Dokáže ale i jemně měnit odstín svého zbarvení a přizpůsobit se tak okolním větvím a listům. Maskování je pro kudlanky samozřejmě důležité i kvůli přežití. Velice často se totiž stávají potravou ptáků, případně plazů.
Housenka převlečená za hada
Velmi účinné maskování si volí některé druhy housenek. Píďalka obecná, žijící v jihoamerických pralesích se například umí díky kresbě ve tvaru očí na zadečku tvářit jako korálovcovitý had. Housenka středoamerického lišaje si zase nejdřív hraje na větvičku a ve chvíli, kdy je prozrazena, zatáhne hlavu, převrátí se na záda a odhalí tím kresbu připomínající uhrančivé oči smrtelně jedovatého hada. Housenka madagaskarského motýla Hippotion orisiris se umí nafouknout tak, že se jí na hrudi objeví oči jedovatého hada, čemuž housenka napomáhá i pohyby velmi podobnými hypnotizujícímu vlnění opravdového plaza.
I takhle se lze maskovat
Velmistr kamufláže
Před časem se podařilo podmořským vědcům u břehů Indonésie objevit chobotnici, kterou můžeme bez nadsázky označit za nejzdatnějšího imitátora živočišné říše. Chobotnice byla schopná změnit se během okamžiku na rybu, rejnoka nebo mořského hada. Celkem dokázala imitovat nejenom vzhled, ale i chování patnácti různých živočišných druhů, včetně sasanky, korýše, nebo dokonce raka poustevníčka!
Lenochod to vymyslel
Hodně zvláštní způsob krytí si zařídil lenochod. Zvíře, žijící v jihoamerických a středoamerických pralesích totiž nemá možnost měnit barvu samo, proto si pořídilo jednu vychytávku. V drsných chlupech má množství rostlinných řas, které se při silných deštích zabarví do zelena, stejně jako okolní vegetace. Naopak v období sucha řasy sesychají a žloutnou. Lenochod tak má stále stejnou barvu jako jeho okolí.
Maskování kvůli sexu
Ne jenom pud sebezáchovy nutí zvířata tvářit se jako něco jiného. V případě australských obřích sépií jde o úplně jiný pud. Pud rozmnožovací. Samců je asi čtyřikrát méně a tudíž ti menší a mladší nemají moc šancí, že si najdou vhodnou partnerku. Dokážou tedy využít své schopnosti měnit barvu těla a doslova se převlékají za strakaté samičky. Větší samci zabraní do předvádění se a do vzájemných potyček si jich nevšímají a drobní, ale chytří samečkové se dostanou k samicím na potřebnou vzdálenost.
