Jakub Kohák: Jak se dostal k hlavní roli!

Jakube, jak jste se dostal k první hlavní roli?
„Režisér Tomáš Vorel to psal přímo na mě. Seznámili jsme se u filmu Vejška. A on poznal, že jsem vynikající chlap, skvostná individualita a člověk s velkým Č. Takže už se mu to psalo samo. Scénář je moc hezký, jsem nadšený. Vlastně se ta role dostala ke mně, ne já k ní.“

Točilo se to vážně v Tuchlovicích?
„Ano. Přímo ve vsi a přímo v domě toho pana instalatéra, o kterém to je.“

Film je podle skutečné figury?
„Je. Vlastně podle tří skutečných postav. Jednou z nich je Míra, to je známý Vorla, nesmělý chlapík okolo pětačtyřiceti. Druhou postavou je ten instalatér, kterého kdosi Vorlovi doporučil. Musel si pro něho dojet, protože tenhle instalatér je sice machr, ale nejezdí. Naložit, opravit a zase odvézt zpět.“

A ta třetí postava?
„To jsem já, je tam i kousek ze mě. Je to mix takových tří nešťastníků.“

Dům vám prý půjčil přímo ten instalatér.
„Ano. Měli jsme jeho úplnou důvěru. Nic po nás nekontroloval, nestrachoval se, že bychom něco rozbili nebo poškrábali. Ráno odešel, večer přišel a zalezl si do pokoje. A asi za deset dní jsem zjistil, že v tom baráku bydlí ještě jeho tatínek. Asi devadesátisedmiletý pán. Byl v jiném pokoji. Zavřený, skoro nevycházel. Byl to čipera. Jen nechtěl rušit.“

Jakube, jste manuálně zručný jako ten instalatér?
„Tak to je snad zbytečná otázka, ne? Samozřejmě.“

Opravil byste i vodovodní kohoutek?
„Několik kohoutků najednou. Kdyby se rozbilo mrazicí zařízení na zimním stadionu, v tu ránu mi volají a spravím to třeba o půlnoci. Maličkost.“

Jel jste všechny obrazy a dialogy napoprvé?
„Všechno jsem dělal, jak nejlíp jsem uměl a jak jsem si myslel, že to má být. Pan režisér to korigoval, něco se opakovalo, něco šlo z první. Byl to tvůrčí proces. Ale pokud se něco nepovedlo, je to jeho vina.“

Celý rozhovor s Jakubem Kohákem si přečtěte v tištěném vydání Nedělní Aha!