Bavič a moderátor Josef Mladý: Místo autem teď létá vrtulníkem!

Josefe, létání je trochu netradiční koníček, jak jste se k tomu dostal?
„Snil jsem o tom odmalička. Tehdy to bylo ale složité. Přes Svazarm se dalo dostat k větroňům, ale aby se člověk mohl svézt, musel brigádně odpracovat nějakých sto hodin. A protože jsem odjakživa dělal muziku a divadlo, na tuhle práci nebyl čas. Takže má touha skončila pouze u knihy O letadélku Káněti.“

 Co bylo dál?
„Všechno se změnilo až po revoluci. Začal jsem létat s ultralehkými letadly a plnil si další sny, například filmovat svět z výšky. V »ultralajtech« ale nebylo moc místa, navíc to bylo moc rychlé. Postupně jsem tedy přešel k vrtulníku, takže v současné době lítám jak s ultralehkými letadly, tak i vrtulníky.“
 
Vrtulník si na projížďky půjčujete?
„Mám svůj vlastní, který jsem si sám zrekonstruoval.“

 Takže v garáži nemáte jen osobní vůz, ale i vrtulník?
(smích) „Ten mám zaparkovaný na letišti ve Zbraslavicích.“
 
Vystoupení máte dost, neuvažoval jste někdy o tom, že byste v momentě, kdy se vám v jeden den sejdou dvě akce najednou, a ještě v různých koutech republiky, si tam přímo zaletěl?
„Ano… Navrhoval jsem to Pepíkovi (Josef Alois Náhlovský), ale bohužel jsem se nesetkal s kladnou odezvou. Josef na to není, to je vyloženě nelítací typ.“
 
Jak jste se vlastně s Josefem Aloisem Náhlovským dali dohromady?
„Oba jsme původem z Ústí nad Labem a tam v tom kulturním kotlíku se všichni znají. Potkali jsme se v jedné kapele, já tam hrál, on to uváděl. Pak se naše cesty rozešly a nakonec jsme se zase našli. Přemýšleli jsme, jak se uživíme, a dokonce koketovali s myšlenkou, že budeme dělat práva. Nakonec jsme začali vymýšlet scénky, já hrál suchary, ale původně jsme to měli obráceně. (smích) Pak jsme dostali lano od Petra Novotného a Fešáků a začali obrážet celou republiku. S Pepíkem už se známe nějakých čtyřicet let.“

Celý rozhovor si přečtěte v aktuálním vydání Nedělní Aha!.