Vrahem nadosmrti!

Připravili někoho o život a budou za to do konce života pykat. Naposledy si ortel doživotí vyslechl tento týden »lesní vrah« Viktor Kalivoda. Za vraždu tří lidí stráví zbytek života ve věznici. Jen od roku 2000 bylo na doživotí odsouzeno celkem patnáct lidí, tři ženy a dvanáct mužů. Až do jejich smrti budou na účet daňových poplatníků dostávat stravu a nocleh. Od politických procesů v 50. letech se navíc jejich »životní« podmínky neuvěřitelně zlepšily…

Takhle žijí dnes...

Odsouzení na doživotí si v České republice odpykávají tresty jen ve dvou věznicích – ve Valdicích a na Mírově.

✔ Vězni jsou ubytováni v trvale uzamčených celách, po jednom. Mají postel, skříňku, stoličku a stůl. Teče teplá a studená voda, na cele je záchod.
✔ Odsouzenci se na celách mohou mýt a holit. Koupání, což za mřížemi znamená osprchování teplou vodou, probíhá dvakrát týdně.
✔ Cela je osvětlená (i v noci, tzv. nočním osvětlením).
✔ Vězni mohou používat centrální rozhlas, televizi, vlastní varné konvice a rádia.
✔ Výzdoba cely je ubrus a obrázek.
✔ Jídlo odsouzeným nosí na cely, potraviny se zbavují kovových a skleněných obalů, vězni používají plastové nebo nerezové jídelní soupravy.
✔ Vycházky jsou dvakrát týdně, podle rozpisu pedagoga. Vězni jsou maximálně 3 a odděleně od ostatních. Vycházky trvají 1 hodinu, pokud chtějí odsouzení sportovat, tak 2 hodiny.
✔ Vězni na sobě mají teplákovou soupravu.
✔ Ve věznici existuje »program zacházení«, což zahrnuje vzdělávání, relaxaci, hry, sport, televizi, četbu, rádio, počítač. Vše podle plánu pedagoga.
✔ Samozřejmostí je lékařská péče a také pohovory s pedagogem, psychologem, kaplanem nebo psychiatrem.
✔ Na nákupy do vězeňské kantýny chodí většinou dvakrát týdně. Jednou týdně k holiči.
✔ Návštěvy mohou přijít jednou za měsíc na dobu tří hodin. Počet »hostů« je maximálně čtyři osoby. Vězeňská stráž po celou dobu dohlíží a intimní návštěvy se nepovolují.
✔ V pondělí se mění ručníky a utěrky. V úterý, jednou za 14 dní, klepání dek, desinfekce cely, výměna ložního prádla, pyžama a tepláků. Ve čtvrtek vězňům mění osobní prádlo.

Běžný den ve Valdicích
6.00 Budíček.
6.00 – 6.25 Osobní hygiena a úklid cel.
6.30 Ranní prověrka početního stavu.
6.35 Snídaně.
7.00 – 7.45 Kontrola cel, předkládání požadavků a korespondence.
7.45 – 12.00 Dobrovolné vycházky.
8.00 – 11.30 Aktivity programu zacházení.
12.00 Oběd.
12.30 – 13.00 Výdej korespondence.
13.00 – 15.00 Dobrovolné vycházky.
13.00 – 15.00 Program zacházení.
15.00 – 17.00 Osobní volno.
17.00 Večeře.
18.20 Večerní prověrka početního stavu.
19.30 – 21.30 Osobní volno.
21.30 Osobní hygiena.
22.00 – 06.00 Noční klid.

Takto žili v roce 1950

V 50. letech minulého století nahradili ve věznicích zkušené profesionální dozorce zakomplexovaní a ve společnosti nedocenění příslušníci ozbrojených složek ministerstva vnitra. V těchto letech skončila idyla fešáckého kriminálu z první republiky. Takový byl život v nejpřísnější skupině.

✔ Zařízení a vybavení cely tvořily pryčny.
✔ Na pryčnách byly vaky naplněné slámou-štruzoky, k tomu jedna deka.
✔ Přes den nesměl vězeň ležet na lůžku, pryčny se po odnesení štruzoku zajišťovaly zámkem ke stěně.
✔ Cela byla chabě osvětlena, osvícení bylo zajištěno centrálně ve stanovené době.
✔ Na cele byl tzv. turecký záchod, voda v tomto záchodě sloužila i k hygieně.
✔ Splachovadla byla umístěna mimo celu na chodbě.
✔ V cele byla skřínka na osobní věci, stolek a štokrle dle počtu vězňů.
✔ Platila zásada kolektivní osobní hygieny, 1x týdně sprchy, výměna spodního prádla a košil.
✔ Při úpravě vlasů měli nárok jen na ostříhání.
✔ Jídelníček: celodenní příděl chleba 300g. Snídaně – káva (spíše černá špína z melty), chléb. Oběd – vývar, jakási teplá voda s trochou zeleniny, brambor nebo zelí či řepy, krupice, jáhlová kaše. Večeře – chléb, kousek margarinu, někdy lžička marmelády, v sobotu či v neděli bývalo tenké kolečko salámu.
✔ Stravu vězňům podávala služba v přesně stanovenou dobu okénkem do cel. Jíst mohli jen lžící.
✔ Dávky jídla byly srovnatelné s výživou v německých koncentračních táborech. Příjem kalorií byl nižší než výdej.
✔ Neměli obvykle nárok na nákupy.
✔ U sebe mohli mít jen věci osobní potřeby – kartáček na zuby, hřeben.
✔ Nebyla jim povolována jakákoliv výzdoba cely.
✔ Nesměli mít vystavenu ani fotku rodiny.
✔ Odesílání a přijímání dopisů bylo možné jednou za dva měsíce.
✔ Návštěvy mohli přijímat jednou za dva měsíce na 20 minut. Pokud byli ve vazbě, čekali na dopis či návštěvu i tři roky.
✔ Vězni museli pracovat.
✔ V 50. letech byly běžné fyzické tresty, šikanování, ponižování lidské důstojnosti, bytí do obličeje, umisťování na samotky nebo do tzv. díry, kde byl vězeň o chlebu a vodě.

Režim dne
Odsouzení většinou pracovali od 6 hodin, budíček tedy závisel na tom, jak daleko do práce vězni dojížděli. Večerka byla asi kolem 21. hodiny.
Činnost byla přesně časově vymezená od budíčku do večerky s přestávkami jen na jídlo. Osobní volno či zájmovou činnost vězni v nejpřísnější skupině neměli.