Ondřej Vetchý očarován pitevnou: Krev, tkáně, smrtící odér!
6 fotografií
Divácky veleúspěšný seriál Případy 1. oddělení se právě rozrůstá o nové díly. Připravuje se jich dalších osm a také druhá série vychází z případů pražské mordparty, kterou uvidíme posílenou o nového vyšetřovatele v podání herce Igora Chmely. Nedělní Aha! se zúčastnilo natáčení v prostředí, které už svým názvem vyvolává v mnohých z nás pocity hrůzy. Na skutečné patologii. Major Kozák v podání Ondřeje Vetchého zde právě konzultoval detaily k případu zavražděné dívky a my byli u toho.
K práci kriminalistů často patří i návštěva pitevny a porady s patologem. Právě natáčení scén v místech, kam se běžný živý člověk jen tak nedostane, nese v sobě punc pokory a podvědomého strachu. My jsme si podobné pocity vyzkoušeli v Hlavově ústavu na pražském Albertově.
I když je místnost zdejší patologie prosvětlená, naleštěný kovový stůl a bílé dlaždice dodávají místu atmosféru neodvratného konce i mimovolné obavy ze vstupu na výsostné území nebožtíků.
Tento pocit ještě umocňuje vědomí, že za tenkou zdí se v pověstném nasládlém odéru nacházejí lednice s mrtvými, a navíc se místností line kouřový opar, kterým filmaři změkčují obraz na kameře. Člověk si ale po chvíli zvykne téměř na vše a je jen otázkou času, kdy se i pitevna stane placem čistě pracovním. Stačilo několik minut a přítomnost štábu včetně herců hororovitou atmosféru částečně eliminovala.
Aby se filmaři nemuseli na patologii vracet častěji, točily se v jeden den obrazy hned pro tři díly seriálu. Na jeden díl vychází podle plánu deset natáčecích dnů. Na pitevních stolech se tak do večera vystřídalo několik nebožtíků z řad komparzu, a protože oběť spočívá mnohdy na studené desce pitevního stolu delší dobu, mají herci k dispozici vyhřívané deky. My jsme na patologii zastihli jednu z obětí společně se »zkušeným kriminalistou« Ondřejem Vetchým (v seriálu major Kozák), kterému jsme položili i několik otázek.
Ondřeji, jak na vás prostředí Hlavova ústavu působí?
„Albertov a jeho okolí má na mě vliv doslova magický. Od mládí jsem na to místo chodil a spoustu času jsem strávil například na schodech Hlavova ústavu a v okolí Brožkovy genetické zahrady. Vždy to pro mě bylo místo romanticko-hororovitého charakteru.“
Co vás do těchto končin tak často vedlo? Čím myslíte, že vás přitahovaly?
„Bydlel jsem nedaleko, blízko jsem to měl i z Činoherního klubu a také z juda na »véeškách« na Folimance. Když bylo hezky, na schodech Hlavova ústavu jsem se učil, četl si nebo relaxoval. Cítil jsem se tam v absolutním bezpečí a navíc na místě, které mě velmi přitahovalo, uklidňovalo a inspirovalo.“
Jak jste vnímal své oblíbené místo zevnitř?
„Když tam najednou člověk vstoupí a je konfrontovaný s lidskou tkání, romantizující a abstraktní představa je ta tam. Místo ní je tu zcela konkrétní maso, krev a smrtící odér. Ten vnitřek mi dal ránu. Byla to kaňka na mém sdílení s tím místem. A nebo jen jeho další rozměr vedoucí k ještě většímu respektu.“
Z Albertova šel v listopadu 1989 i průvod na Národní třídu, kterého jste se zúčastnil. I tady na vás zřejmě zapůsobila ta magická síla...
„Na to studentské shromáždění jsem přišel pozdě. Když se průvod dal do pohybu, ocitl jsem se rázem společně s Igorem Chaunem v první řadě. Takže to pro mne má i tento kontext. Tajemné, magické, osudové a překrásné místo.“
6 fotografií
