Všechna tajemství filmu Ostře sledované vlaky: I s razítkováním prdelky to bylo jinak!
Zřejmě orazítkovaná prdelka Američany natolik pobavila a okouzlila, že poetiku Ostře sledovaných vlaků (1966), filmu Jiřího Menzela (76), který jste včera viděli na Nově, ocenili Oscarem za nejlepší cizojazyčný film. Ta scéna, kdy výpravčí Hubička štempluje krásnou dívčí zadničku, tam přitom málem nebyla. A však také vzbudila pohoršení!
V socialistickém Československu se nahota nenosila, jenže Menzel si troufl, byl to jeho první film a on zkoušel, kam až může zajít. „Musíte to vystřihnout,“ slyšel od ústředního ředitele Poledňáka. „Vždyť by se pracujácí lidé pohoršovali.“
Menzel se ohradil, že zrovna chystá předpremiéru pro pracující v Loděnici, městečku u Prahy, kde se film natáčel a chtěl by slyšet hlasu lidu. „Dohodli jsme se, že na besedě po projekci se zeptám pracujících, jestli tam scénu chtějí nechat. Křičeli úplně všichni, že tam zůstat musí. A v Americe se to pak moc líbilo,“ vzpomíná Menzel. Ředitel tedy ustoupil, zřejmě se mu oblíbený záběr také moc líbil.
Tatínek Somr se naštval
Problém s tím pak měl pouze tatínek herce Josefa Somra, který coby výpravčí Hubička zadek razítkuje. Somr senior totiž pracoval celý život u dráhy a rozčiloval se, že tahle scéna uráží počestný železničářský stav a jeho syn, že je velký nemrava. „Cožpak si nechal vysvětlit, že já jsem ten zadek nerazítkoval?“ dodnes se brání herec, který se díky filmu stal populárním a od té doby hojně obsazovaným. Na pravou míru to uvedl až Václav Neckář, jenž ztvárnil hlavní roli eléva Miloše Hrmy. „Lidé ten zadek milují a Hubičkovi závidí. Myslí si, že to dělá pan Somr. Ale houby, dělal to Menzel. Nikoho k tomu nepustil,“ smál se Neckář.
Janžurka se styděla
Přitom na roli Zdeničky Svaté si Menzel původně vyhlédl Ivu Janžurovou. „Odmítla, bála se choulostivého razítkování. Ale bylo to nakonec dobře,“ popisuje Jiří Menzel ve své autobiografii. Jitka Zelenhorská byla prý nakonec ideální. Měla dívčí půvab, křehkost, nebylo v tom nic vulgárního. „A byla největší profík. Ležela na břiše, četla si a vůbec se nestyděla. Přitom kameramanu Šofrovi se klepaly ruce, já se červenal, všichni jsme byli nervózní,“ tvrdí Menzel.
Ono vůbec obsazení filmu mělo vypadat jinak. Do role Hubičky chtěl původně Rudolfa Hrušínského. Jenže ten byl smluvně vázán u jiného filmu. „A ten Somr nakonec vypadal jako větší nemrava. I v tomhle to byla lepší volba.“ Na Neckáře si vzpomněl až poté, co mu vypadl Jiří Pucholt, resp. se mu zdál málo nesmělý a budící soucit. „To Neckářovi bych dal pětikorunu, jak na mě dělal dojem, že mi ho má být líto.“
Höger dostal košem
Z vedení Barrandova mu zase přikazovali, ať je přednostou stanice Karel Höger, aby se zvýšila návštěvnost. „Jenže já měl svoje představy. Měl to být typický Čech, trošku tlustý, zbabělý, trošku měšťák, ale v podstatě něžný zranitelný člověk. A tady mi pasoval scénárista Vladimír Valenta, který nikdy před tím nehrál ve filmu a byl tudíž neherec.“ Högera tedy odmítl. Na to, že debutoval, docela odvaha. Už také z toho důvodu, že Valenta byl od roku 1949 do roku 1956 v komunistickém žaláři za podrývání bolševického zřízení.
Vladimír Valenta pak emigroval do Kanady a myl v garáži auta, protože scénáře po něm nikdo nechtěl. „Akorát, že jednou naproti garážím zrovna hráli Ostře sledované vlaky, lidi ho poznali, televize udělal reportáž a on začal dostávat role. Udělal tam kariéru,“ líčí Menzel. Vladimír Valenta zemřel v roce 2001 v Edmontonu
