Jiří Lábus otevřeně: O alkoholových excesech Oldřicha Kaisera
Jiří Lábus (64) a Oldřich Kaiser (59). Kdo by neznal tuto populární dvojici komiků. Společně vystupovali v televizních pořadech Možná přijde i kouzelník, Ruská ruleta, Zeměkoule i v nekonečném rozhlasovém seriálu Tlučhořovi. Nyní je můžete vidět také na divadelních prknech. V pražském Kalichu excelují v komedii Žena za pultem 2: Pult osobnosti, ve které se rozhodli jednou provždy zúčtovat s komunismem. Přestože se rozhovorům vyhýbají, deníku Aha! poskytli nečekaně otevřený rozhovor nejen o politických názorech, ale třeba i Oldových alkoholových excesech.
Diváci vás berou jako nerozdělitelné duo. Jak byste charakterizovali váš tandem?
Jiří: „Jako manželství, které trvá už přes třicet let. Myslím, že člověk občas potká někoho, s kým mluví deset minut a má pocit, že ho zná celý život. Takhle to bylo i mezi námi. Aspoň z mé strany.“
Jak se vám po těch letech spolu hraje?
Oldřich: „Jako že bychom se po těch letech na jevišti nenáviděli? Tak to není. Naopak, dnes se dokážeme spolu vylhat z chyb, které uděláme, a divák si jich nevšimne. Pomůžeme si, když zapomeneme text. V Jirkovi mám jistotu, že mě ze všeho vytáhne.“
Zažili jste ještě podobně stejné propojení s jiným hereckým kolegou?
Jiří: „Tak to asi nevím. S Oldou jsme toho nahráli opravdu hodně. V zábavných pořadech i vážných filmech. Skvělé kolegy jsem potkal třeba při natáčení seriálu Arabela – pana Brodského, paní Zázvorkovou, Menšíka, Janžurovou... Ale s Oldou je to přátelství nejen herecké, ale hlavně lidské.“
Hodně se psalo o alkoholových excesech pana Kaisera.
Jiří: „Jak můžou diváci každý večer vidět v divadle, hraje s absolutním nasazením a je v naprostém pořádku. Už během zkoušení bylo všechno perfektní a Oldřich se choval jako profesionál. To vám může potvrdit nejen režisér, ale celé divadlo.“
Promiňte, že se takhle ptám, ale vy jste se před revolucí neměli zase tak špatně. Mohli jste dělat práci, kterou jste chtěli, vystupovali jste v televizi, hráli ve filmech. Nebo to bylo jinak?
Oldřich: „To je pravda, mohli jsme pracovat. Šli jsme s proudem, to je taky pravda. Sralo mě to a dnes vím, že jsme byli natolik zbabělí, že jsme se nevymezovali a nevykřikovali nic do světa.“
Projevili jste někdy svůj názor veřejně za totality?
Jiří: „Ano, podepsal jsem Několik vět nebo petici za propuštění Václava Havla. A následovalo to, že jsem směl hrát pouze v divadle a nesměl na obrazovku. Dokonce pořad Možná přijde i kouzelník byl poslední rok zastaven a nesměl se vysílat. Byl natočený a kvůli mně a Oldovi se nesměl odvysílat. Nesměl jsem točit ani jiné věci, filmy či inscenace. Mrzelo mě to hodně kvůli lidem, přišli načas o pořad, který měli rádi.“
Jakému projektu se dvojice věnuje teď a proč jim odcházejí diváci v půlce představení? To se dozvíte ve velkém rozhovoru v sobotním deníku Aha!