Eva Čížkovská (48) alias striptérka z Discopříběhu 2: Výčitky kvůli nahotě!

Evo, kdo je vlastně Eva Čížkovská?
„Člověk, který je hodně živý a živelný, energický, spolehlivý a nesnáší pozdní příchody. Po pracovní stránce se snažím neustále zkoušet nové věci. Co děti odrostly, mám na sebe čas. Učím se, zdokonaluji se. Ne vždycky se to povede, ale baví mě to.“

Vždycky jste věděla, že chcete být herečka?
„Ne, vůbec ne. To přišlo úplně náhodou. Vždycky jsem tancovala. Dělala jsem scénický tanec ve skupině Isadora dance group.  Když jsem maturovala, chystalo se znovuotevření Národního divadla. Činohra zahajovala Lucernou a sháněli tam víly, co začarovávají Haničku do lípy. Strašně mě bavilo se tam chodit jen dívat. Hráli tam »páni herci«, jako třeba paní Hlaváčová, pan Kemr, můj pozdější profesor na DAMU František Němec a mnoho dalších. Při děkovačce všichni tleskali vestoje. Potlesk patřil samozřejmě hlavně hercům, ale já měla pocit, že aspoň miniaturní střípeček patří i nám. To byl ten moment, kdy jsem věděla, že tohle chci dělat. Ale stále jsem to směřovala na tanec. Než jsem odmaturovala, řekla jsem rodičům, že na vejšku nepůjdu, že budu dělat přijímačky na pedagogiku tance.“

Rodiče museli být asi zklamaní.
„Donutili mě dělat přijímačky na práva, ale věděla jsem, že je studovat nechci. Tak mi naši řekli, že půjdu do práce. Pak jsem se dostala na rok do školky. To byla dobrá antikoncepce! Během toho roku jsem se připravovala na přijímačky na Hudební a taneční fakultu AMU. Přes den jsem pracovala, trénovala a večer ještě chodila do Národního divadla. Měla jsem tam třeba pět, šest titulů... Když jsem se nedostala na školu, bylo to pro mě velké zklamání. Strašně jsem dřela a byla přesvědčená, že to musí vyjít."

Co jste pak dělala?
„Paní Tuháčková – tajemnice činohry ND, která mi fandila – mi dohodila roli ve hře Meridián na Nové scéně. Režisér Karol Spišák potřeboval na konci pěknou holku. Prý jen přijdu a řeknu dobrý den. Přišlo to přesně den poté, co jsem se dozvěděla, že mě nevzali na školu. Tak jsem na to kývla. Tenkrát mi Jiří Vala řekl, co řeším, že tanečnice mají krátký život, proč nejdu dělat herectví, že mi to určitě půjde. Tak jsem začala chodit do dramatického kroužku k Jiřince Steimarové. Řekla mi, že jsem blázen, jestli si myslím, že se za necelý rok přípravy dostanu na DAMU. To už mi bylo skoro devatenáct. Ale opět se ukázalo, že když si vezmu něco do hlavy, tak si za tím jdu. A tak jsem nakonec místo na tanec byla přijata na herectví.“

A jak jste přišla k filmu?
„Po jednom představení v Národním jsem seděla v klubu, přisedl si ke mně režisér Pavel Brabec, jestli bych si troufla na hlavní roli v televizní inscenaci. A já drze, že ano. Až pak mi došlo, že nevím, do čeho jdu... Původně to měla hrát Mahulena Bočanová, ale nepustili ji ze školy. Hledal tedy novou představitelku. Bez konkurzu, beze všeho jsem dostala hlavní roli. Později mi vyprávěl, že když přišel na Kavčí hory a všichni se ho vyptávali, kdo to teda bude hrát, a jméno Čížkovská nikdo neznal, tak akorát ukázal na plakát k filmu Flashdance a říkal – takhle vypadá! Inscenace se jmenovala Odpouštím ti, tatínku. Pan Brzobohatý mi hrál tatínka, Láďa Dlouhý a Jiří Schmitzer mě v rámci svých rolí měli hlídat…..Hned napoprvé jsem měla štěstí na úžasné kolegy."

Co vlastně dělali vaši rodiče?
„Maminka je úřednice a tatínek, který před dvěma lety zemřel, byl zamlada ochotník. Rád zpíval, a moc krásně. Geny mám určitě po tatínkovi. Ale on se tím neživil, měl to jako zábavu. V momentě, kdy dostal nabídku, aby zpíval v operetě, přišla maminka s tím, že čeká miminko a že se bude živit poctivě. A bylo po divadle! Takže dělal v reklamním oddělení na ministerstvu obchodu. Proto jsem od dětství točila a fotila reklamy. Maminka byla nešťastná, když jsem se rozhodla, že půjdu na DAMU. Chtěla mít doma právničku...“

Kdy jste se vdala?
„Až po natočení Discopříběhu 2. Po DAMU jsem se seznámila s Geňou, chvíli jsme spolu chodili. Jednou večer Geňa přišel a říká – vstávej, jdeme do Žumpy! To byla vyhlášená pražská diskotéka v Žitné ulici, kde se scházeli herci, muzikanti a tanečníci. Mně se tam moc nechtělo, ale nakonec jsem se nechala přemluvit, když mi sliboval překvapení. Byla tam moje kamarádka Naďa s jedním fešákem, který se jmenoval Marek. Říkám jí, že je sympaťák, že si dobře vybrala. Ona mě vyvedla z omylu, že spolu nechodí. Pak jsme se s Geňou rozešli, s Markem jsme se občas viděli a při jednom společném flámu, když jsem se svíjela na parketu, mu Geňa říká – ty vole, chceš ji? Vem si ji! No a my jsme mu za rok poslali pozvánku na svatbu. Když Geňa přijel na Vyšehrad, tak říkal – ty vole, já to nemyslel tak doslova, neblbni..."

Věděla jste tehdy, že váš přítel má slavného tatínka?
„Nevěděla, to bylo strašně vtipné. Když mě vezl na seznámení s jeho rodiči, tak mi těsně před chalupou řekl, že mi zapomněl říct, že tatínek je vlastně kolega. Po měsíci chození jsem fakt netušila, že jeho tatínek je Rudolf Jelínek. Měla jsem trému jak před premié-
rou. Pro mě to byl pan herec a najednou jsem u něj na chalupě a s jeho synem!“

Kdy přišly děti?
„Vždycky jsem věděla, že děti chci, ale nikdy jsem neřešila, kdy je ten správný čas. S Markem jsem se brali 23. srpna a měsíc po svatbě jsme se shodli, že bychom si chtěli pořídit miminko. Povedlo se nám to hned, ale protože jsem už měla natočený Discopříběh 2, říkala jsem si, že než bude premiéra a než přijde nějaká další práce, budu mít odrozeno. Neměla jsem zrovna divadlo, no tak na co budu čekat... Nabídky na práci samozřejmě přišly dřív, než jsem čekala. A zase odešly, protože jsem všude a všem říkala, že jsem těhotná. Asi se produkční báli komplikací v těhotenství. S druhým dítětem jsem to pak zapírala. Ani moji kolegové nevěděli, že jsem těhotná!“

Prosím?!
„Ano, Adélka se mnou hraje v Hospodě. Prvních šestadvacet dílů jsem s ní těhotná, ale nikdo to nevěděl. Točili jsme od ledna do března, když jsem pak v srpnu přišla na tiskovku s břichem, režisér Jaroslav Dudek málem omdlel, že prý v lednu zase točíme. Tak mu říkám, že to je v pohodě, že za týden rodím. Začal počítat, protože vůbec nevěděl, že jsem celou dobu v jiném stavu. Po zkušenosti s prvním těhotenstvím jsem se bála, že přijdu o práci. Když jsem končila Hospodu, byla jsem v pátém měsíci.“

To si toho nikdo nevšiml?
„Ne, neměla jsem vůbec břicho. Přibrala jsem málo, s Davidem do pátého měsíce tři kila a s Adélkou pět. S Davidem jsem točila Růže z Bertramky, kde jsem hrála cikánskou tanečnici. Měla jsem tam otočky a skákala na kolena. Když jsme dotočili, řekla jsem si jen tak pro sebe nahlas, že vlastně musím opatrně, že jsem ve čtvrtém měsíci. A nikdo nechápal... S Adélou jsem normálně lyžovala. Taky mi teď říká – a ty se divíš, že jsem hyperaktivní? Po kom asi!“

Co dělají vaše děti?
„Davidovi studuje sociální a mediální tvorbu na Univerzitě Jana Amose Komenského v Praze a Adélka navštěvuje Soukromou střední ekonomickou školu se sportovním zaměřením. Je krasobruslařka a pan ředitel nám vychází vstříc.“

Známá jste se stala hlavně díky roli striptérky v Discopříběhu 2. Neměly s tím děti ve škole problém?
„David byl v pubertě, chodil do druhého ročníku osmiletého gymplu. Říkala jsem mu, že kdyby měl nějaké trable kvůli mým rolím, ať mi to poví, že si to s dotyčným ráda vysvětlím. A on mi povídá – já už jsem mu to vysvětlil! Jeden blbec měl kecy, tak jsem mu řekl, že mi závidí, protože jeho matka na to nemá... Pochopila jsem, že to má v hlavě srovnané. Pak ještě byla vtipná dcera. Opakovali Discopříběh v době, kdy už byla na střední škole. V momentě mého striptýzu jí začaly chodit esemesky od spolužáků a kamarádů, jestli jsem volná a nešla bych na rande. Adéla vyběhla z pokojíčku a říká – tak tohle už nikdy točit nebudeš, je ti to jasný?! Tak jsem jí se smíchem odpověděla, že může být klidná, že v mém věku mi takovou roli už nikdo nenabídne!“

Nechtěly jít děti ve vašich šlépějích?
„Ne, odmala jsem je vedla ke sportu. Nechtěla jsem jim udávat směr, kterým se mají ubírat. Po vlastní zkušenosti vím, že každý si potřebuje to své vybojovat sám. Ale podpořila bych je v čemkoliv, hlavně, že budou slušní, poctiví a šťastní. Když byl David malý, tak byl strašně srandovní. Vezla jsem děti na hlídání k babičce, měla jsem moderovat otvírání nějaké dietní cukrárny. On mi říká, co tam jako budu dělat. Nevěděl, co znamená moderovat. Snažila jsem se mu vysvětlit, že tam bude kapela, nějací lidé, budeme si povídat a tak podobně. Nemohl pochopit, že tohle mě baví a že mě za to platí. Dneska už to má jinak, studium mediální tvorby byla jeho volba. A Adélka? Ta má své krasobruslení.“

Davidovi je už dvaadvacet, jednoho brzkého dne se můžete stát babičkou.
„To je klidně možné, ale moje děti jsou dost rozumné. Davida jsem měla v necelých sedmadvaceti a Adélku v jednatřiceti. Tenkrát to bylo pozdě, ale já jsem přesvědčená, že jsem je měla v tom nejlepším věku. Moje děti jsou si vědomy toho, že mají ještě moře času, ale já se na vnoučata moc těším.“

Jak to děláte, že vypadáte tak dobře?
„Cvičím, jsem příliš hyperaktivní a potřebuji pohyb. K tomu mi hodně pomáhá životospráva. Adélka má od třinácti let jídelníček od Petra Havlíčka, od kterého jsem se naučila vařit bez polotovarů a zdravě. Jím i sladké a vlastně úplně všechno. Je důležité vědět, jak jídlo správně poskládat během dne. Navíc používám emulzi na celulitidu a strie.“

Vy přece nemáte celulitidu!
„Ale mám! Bojuju s ní od šestnácti. Není to o tloušťce, ale je to geneticky dané. Je to tvrdá práce, kdy jdu dvakrát třikrát do posilovny nebo na brusle, přijdu domů, vezmu kartáček a masíruju a mažu do zblbnutí. Manžel se mi někdy směje, že už i hřebelcuji!“

A manžel říká vaší hyperaktivitě?
„To byste se měla zeptat jeho. Občas mám pocit, že ho svou aktivitou ubíjím. On je jen pasivní sportovec, je vášnivým fanouškem fotbalu.“

Jak jste spolu vydrželi 23 let?
„On už je imunní. Dcera je úplně stejná jako já. David je sice také sportovec, ale klidnější. Manžel už je na nás zvyklý. Člověk se musí naučit respektovat toho druhého. Recept na šťastné manželství podle mne neexistuje. Musíte se prostě naučit spolu vyjít a respektovat se. Marek si fandí své Slavii a já si jdu raději zacvičit.“

Co se vám v životě kromě dětí nejvíce povedlo?
„Tak jasně že děti, na ty jsem nesmírně pyšná. Taky jsem ráda, když můžu někomu pomoct. Teď jsme v rámci jednoho křtu pomohli paní, která kvůli nemoci přišla o obě nohy. Mám tetu na vozíčku, a protože vím, co to obnáší, požádala jsem majitele firmy, jestli by ten večer nemohl být smysluplnější, než jen o uvedení produktu na trh. On okamžitě souhlasil, a tak jsem oslovila ředitelku nadace Konta Bariéry Boženu Jirků. Boženka je opravdu člověk na správném místě, je stejně akční jako já, takže si rozumíme. A také vím, že ty peníze půjdou opravdu k lidem, kteří to potřebují. Vybrali jsme na téhle akci dvaapadesát tisíc korun! To jsem pak pyšná, že mám kolem sebe tolik lidí s dobrým srdcem! Jen doufám, že se nám toho ještě povede mnohem víc. Že tohle byl jen začátek.“

Co vás od září čeká?
„Vedu dvakrát týdně dramatický kroužek »dramaťáček« a od září budu učit dětičky i tancování, na to se opravdu těším. Také jsem začala chodit na angličtinu, která mi chybí. Necílím to na žádné státnice, ale chci se umět domluvit. Pak mě baví produkční práce, takže sháním Adélce peníze na bruslení, pro zájemce dělám kurzy rétoriky, moderuji, v září začínáme jedenáctou sezonu představení A do pyžam! v pražském Divadle Palace. V říjnu pak máme velkou přehlídku Terezy Sabáčkové, kde nejen moderuji, ale i předvádím... Je toho hodně.“

Co byste chtěla ještě vyzkoušet?
„Až se prokoušu angličtinou, začnu se možná učit zpívat. Já zpívám jen v sebeobraně a při požárech! Byla by to další výzva. Měli jsme dokonce kapelu Kanibal – Upír Krejčí, David Suchařípa, Libor Petrů, Petra Zámečníková a já. Zpívali jsme reggae a dokonce jsme měli veřejné televizní vystoupení na Fotbalistovi roku. My jsme fotbalistům nazpívali hymnu na EURO. To nečekali! Dneska se tomu smějeme, třeba v budoucnu oprášíme některé písničky a začneme vystupovat... Ale asi raději ne!"