Platil: Odmítl rozhodčího
PRAHA – Pan pozitivní. Pan usměvavý. Pan obránce. Pan JAN PLATIL (23). Objev sezony hokejové reprezentace se udržel v týmu, přestože nedávno vyměnil uprostřed sezony země svého působiště a z finské Raumy se přestěhoval do Moskvy, kde hájí barvy CSKA.
Toho kluka jen tak něco rozhodí. Ani když dostane v bitce »na budku«, ani když s ním uvízne letadlo, ani když si musel k zapomenuté češtině přibrat ruštinu. „Rozumím tak 25 procent, sem tam něco plácnu. Ale víc teď používám češtinu protože mám vedle sebe Martina Štrbáka,“ prohodí Platil se silným anglickým akcentem. Za moře odešel už v 17 letech…
Teď je před vámi další výzva, Moskva…
„Chvilku mi trvalo než jsem si zvykl na jídlo. Hodně mi pomohl Martin Štrbák, který v Rusku hraje už tři roky. Dělá mi takovou chůvu, vždycky když něco potřebuju, tak mu zavolám, on pro mě dojede a pomáhá mi všechno vyřizovat.“
Byl velký šok stěhovat se z Finska do Moskvy?
„Ani ne. Byl jsem překvapenej, jak Moskva vypadá. A moje americká přítelkyně taky. V Americe je teď proti Rusku velká propaganda, ale ona je tam nadšená. Jen škoda, že za námi ještě nedorazili naši psi. Vezmeme je až v létě.“
Jaké jsou zatím zkušenosti s cestováním po širé Rusi?
„Cestování je super, hlavně teď poslední dva týdny (směje se). Párkrát jsme zasněžili, takže místo dvou hodin jsme strávili v letadle osm hodin. To máte někde přistát a oni vám volají, že to tam nejde a že musíte jinam. A tam je to to samý. Ještě se sice nestalo, abychom kvůli tomu nestihli zápas, ale taky ještě není konec sezony“ (směje se).
Prý se vám nedávno stala komická příhoda s rozhodčím, který si chtěl půjčit vaše brusle…
(rozesměje se a je jen těžko k zastavení) „Trenér Bykov za mnou přišel, že si rozhodčí zapomněl brusle, jestli mu je nechci půjčit. Ale nepochodil, všichni hráči jsou hákliví na to, aby někdo jezdil v jejich bruslích.“
A proč si vybral zrovna vás?
„Já měl zrovna dovolenou. V Rusku totiž musej hrát v každým zápase dva hráči pod dvacet let, máme mladýho beka, takže se pořád točíme a jeden z nás vždycky sedí. Zrovna to vyšlo na mě a byly to jediný možný brusle v kabině.“
A jak to dopadlo?
„Vůbec nevím, kde ty brusle nakonec rozhodčí sehnal, ale pískal (směje se).“
Autor: (knp)
Foto: ČTK