Tomáš Rosický: Díky, táto!

Věcnou (a věčnou) kritiku snáší, teď chystá střeleckou explozi

Přesto stojí nohama pevně na zemi. V oblacích rozhodně nelétá. „To ani nejde, táta by mi to nedovolil,“ uculuje se kreativní záložník.

Pro fanoušky »Gunners« se stal Rosický novou modlou. Proti »Rudým ďáblům« připravil obě branky, deník The Sun jej vyhlásil nejlepším hráčem utkání. Přesto zůstává Tomáš Rosický svůj. Tichý, plachý chlapík, který při odchodu z kabiny jen slabě hlesne: „Goodbye.“ Kam tak prchá? Kvačí za tátou, svým nejlepším kamarádem i nejkritičtějším fanouškem.

Jejich pozápasové diskuse připomínají posvátný obřad trvající už dvanáct let. Praha, Dortmund, Londýn… Místa se střídají, rituál zůstává. Sednout do auta a debatovat, nekonečně rozebírat veškeré herní situace. Jen jediná věc je neměnná. „Tátova přísnost. Řekne-li: »Bez komentáře«, zní to jako lahodná pochvala,“ přiznává kapitán české reprezentace.

Jiří Rosický starší, bývalý prvoligový fotbalista, mladšího synka nešetří. Nechyběl ani u toho, když Tomáš dvěma góly sestřelil na Anfield Road Liverpool. „A neřekl mi k tomu vůbec nic,“ culí se povedený potomek a dodává: „Sám od sebe čekám hrozně moc. Až jsem si někdy myslel, že je to chyba. Teď už ale vím, že to pomáhá. Táta byl na mě tvrdý vždycky, už od dob, kdy mi bylo nějakých čtrnáct, patnáct.“ Když jel z Liverpoolu domů, říkal si: „Trefil jsem se, bylo to super.“ Jenže reakce jej usadila. „Táta? Ten hned spustil: Tohle jsi udělal špatně, tohle a tamhleto. Jen díky jemu ale zůstávám nohama na zemi. Vím, že ani v Liverpoolu to nebylo nejlepší. Nebyl jsem u míče tak často jako normálně,“ vzhlíží opěvovaný špílmachr k tatínkovi. Úcta a respekt z něj přímo čiší.

V Londýně jej trápí jediná věc: nízká střelecká produktivita. „Nikdy jsem nešel na hřiště s tím, že musím dát gól. Chci vyhrávat, ale jsem na hřišti od toho, abych přesně nahrával útočníkům. Pokud chceme vyhrávat, potřebujeme, aby právě oni stříleli branky,“ vysvětluje autor patnácti reprezentačních tref.

V klubových soutěžích má průměr jeden gól za sedm utkání, za »Gunners« však od letního příchodu skóroval jen třikrát. „Všichni v klubu mi tvrdili, že na začátku angažmá trpí obtížemi všichni noví hráči. Že mám zůstat v klidu. Chtěl jsem zapadnout do týmu, to už se mi povedlo. Dalším krokem je střílení gólů,“ předestírá Rosický další postupnou metu.

Kdysi po něm prahly Chelsea, Liverpool. „Vždycky jsem tvrdil, že si počkám na Arsenal. Jsem šťastný.“

Autor: Petr Bartoníček
Foto: ČTK