Zraněný Kulič: Jsou to nervy!

• Přestup do Sparty stále žije
• Chci tam a nikam jinam!

Marku, jak vám je?
„Do pondělí budu v pořádku (smích), ale vy se asi ptáte na něco jiného, že jo?“

Samozřejmě…
„Co mám říct? Jsem nervózní, protože do Sparty chci a protože se stále nic neuzavřelo. Pořád se o tom mluví, pořád se píše, a nic. Mám spoustu telefonů od vás novinářů, takže to už ani neberu, nebo vypínám telefon.“

Boleslav náhle zveřejnila, že vás nepustí. Jak vám to generální ředitel Šeterle naservíroval?
„No, jak. Oznámil mi, že přestali se Spartou jednat.“

A co vy na to?
„Co já? No, tak mi to řekli a já zopakoval, že do Sparty chci a ať si dělají, co chtějí. Je mi jednatřicet a tím pádem jde možná o mou poslední šanci na velký přestup. Nechci o ni přijít.“

Jste opravdu zraněný, nebo jen stávkujete a tlačíte na klub, aby vás pustil?
„Ne (smích), to tříslo mě vážně tahá. Jedu domů. Aspoň si srovnám myšlenky.“

Pan Šeterle vám prý nabídl vylepšení smlouvy, když zůstanete…
„Ano, něco mi navrhl. Já uznávám, že mi Boleslav v kariéře pomohla, že jsem se odtud dostal do nároďáku, ale pro mě je v tuto chvíli na prvním místě Sparta.“

Tam budete mít víc?
„Budu, ale netlačte mě do takových věcí!“ (naléhavě)

A kam vás tlačí manželka? Už měla sbaleno do Prahy?
„Tlačí, netlačí. Taky chce do Prahy, protože tam má spoustu známejch. Těší se a je nervózní jako já.“

Věříte, že to nakonec dopadne?
„Věřím. Hned v pondělí večer jsem mluvil s lidmi z vedení Sparty a ti mě ujistili, že budou jednat dál.“

Dovedete si představit, že by to nevyšlo a vy byste zůstal v Boleslavi?
„Moc ne.“