Jiří Kotrba: Příbram není raněné zvíře

„Vrátil jsem se do notoricky známého prostředí. Chci pomoct kamarádům, nepřišel jsem si dělat jméno,“ říká lakonicky kouč, který se do konce sezony vyvázal z funkce šéfa českobudějovické mládeže: „Není to tak docela pravda. Když se vrátím z Příbrami v rozumnou dobu, mířím na Střelecký ostrov.“ Kádr Příbrami byl neustále oslabovaný. Důkazem podle Kotrby je fakt, že loni na jaře získal tým ze 14 zápasů 10 bodů a na podzim ze 17 utkání jen 13. „To by byl v součtu jasný sestup,“ tuší Kotrba, že práce bude mít nad hlavu: „Ale máme výhodu, že nás všichni odsoudili do role sestupujícího. Ale my se necítíme jako raněné zvíře!“

Když ho po uvěznění příbramského šéfa klub oslovil, neváhal. „Nepřemýšlel, jsetli je kádr dobrý, nebo špatný, jestli budou výplaty. Přijel jsem a našel naprosto funkční klub,“ pochvaluje si. Hned po Kotrbově příchodu ale odešel do Olomouce Formánek a zájem o dalšího zkušeného hráče, Otepku, potvrdila Slavia. „Každý je zobchodovatelný,“ připouští kouč, se kterým zažil středočeský klub největší úspěchy, když v ročníku 2000/01 postoupil do Poháru UEFA. „Na druhou stranu jsem spadl jen jednou s Chebem. Tenkrát jsme v posledním kole měli na Bohemce smůlu. Všichni už byli domluvení, jen my jsme se domluvit nedokázali,“ vzpomíná na sezonu 1991/92, kdy Cheb získal stejně bodů jako Trnava, ale rozhodly horší vzájemné zápasy.

Momentálně ale není fotbal pro píseckého rodáka to nejdůležitější. „Vždycky jsem mu dával přednost a vlastně jsem pořádně nezažil ani svoje děti a najednou jsem zjistil, že mám doma vnučku,“ bilancuje Jiří Kotrba, ale obratem přiznává, že už si odpočinul a trenéřina na nejvyšší úrovni ho opět chytla.

Autor: (ice)
Foto Aha!: Alexandr Malachovský