František Kaberle: Vracím se!

● Rameno si prý neurval při zvedání Stanley Cupu
● Na tréninku se prohání v modrém, aby ho netrefovali
● A sourozence během volna zatím dcerce nenadělili

Jenže hokej už nehrál 202 dní, operované pravé rameno ještě není v pořádku. Ale už se dočká, na konci ledna by měl opět obléct dres obhájce triumfu!

Jak to s vámi vypadá, kdy se tedy vrátíte do sestavy Caroliny?
„No, to bych také rád věděl. Zatím to vypadá, že bych se mohl vrátit na konci ledna. Ale může to být o malinko dřív, nebo později. Jeden týden to vypadá, že se to hojí hodně rychle, další týden léčení stagnuje.“

Nemůžete trénovat naplno, neschází vám fyzička?
„Hořejšek těla není nic moc, zatím dělám jen základní cviky. Třeba kliky. Tam na tom moc dobře nejsem. Nohy jsou však v pořádku, ty jsem trénoval pořád, brzy jsem začal i bruslit. Celkově by to nemusel být s návratem do zápasů problém.“

Mluvil jste o klicích, kolik jich zvládnete?
„Teprve začínám, takže se snažím nepřehánět. Dělám je v sériích, jenom šest po deseti klikách.“

Omezuje vás rameno, bolí?
„Bolí, a ještě dlouho bude. Počítám, že do konce sezony budu hrát s bolestí a nebude to ono.“

Co říkají na pokroky doktoři?
„Zatím se rameno hojí podle plánu, takže všichni jsme spokojení. Hned po operaci říkali, že bych měl naskočit po šesti měsících, ale 11. ledna to budou teprve čtyři. Vypadá to na návrat s velkým předstihem.“

Nezapomněl jste hrát hokej, už 202 dní pauzírujete...
„Skoro dva měsíce bruslím, takže jsme z toho, doufám, až tak úplně nevypadl. Jenže zápasový rytmus mi chybí, to je jasné. To je něco jiného než na tréninku.“

Nemůžete hrát, takže máte víc času na rodinu, na procházky s manželkou a hraní s dcerkou, že?
„Vyloženě jen tři neděle po operaci jsem nic nedělal, pak už jsem začal jezdit na kole, posiloval jsem nohy a měsíc a půl po operaci bruslil. Moc volna jsem neměl, vždyť máme dvouletou dcerku Francesku. Ta mě udržovala zaneprázdněného, občas jsme si vyrazili s manželkou.“

Co jste dělal, když Carolina Hurricanes hrála venku?
„Na tripy jsem začal jezdit až v prosinci, před tím jsem koukal na televizi.“

Býváte na tribuně nervózní?
„To ne, ale hrozně mě štve, že se na hokej musím jenom koukat z tribuny. Ale to se nedá nic dělat, to nejhorší už mám za sebou. První měsíc, kdy jsem měl zavázanou ruku a nemohl ani spát.“

Už jste vlétl na tréninku do ostrého souboje?
„Nosím jako jediný v mužstvu modrý dres, což znamená, že mi kluci nesmí hrát do těla. Trénuju bez kontaktu, ty by měly přijít už příští týden.“

Hodně jste jezdil na rotopedu, zvládl jste Tour de France (3639 km)?
„Kilometry sečtené nemám, ale ujel jsem toho docela dost. Možná i tu Tour. (smích) Ale nejrůznější protahování a rehabilitace mi sebere víc času, než bych hrál. Do haly chodím v osm ráno a vracím se ve tři odpoledne. Je to časově náročný. Zápasy jsou proti tomu brnkačka.“

Nepopichují vás spoluhráči, že se jen poflakujete, zatímco oni dřou?
„Naštěstí řada z nich byla také dlouhodobě zraněná, třeba Stillman prodělal také operaci ramene. Ten se mnou cítí a ví, co prožívám. Ale rozhodně si neodpustí řeči, jestli už bych náhodou nechtěl začít hrát.“

Zřejmě potřebují pomoct, na každého vítěze Stanley Cupu přichází kocovina. Hodně se slaví a málo trénuje...
„Mužstvo nehraje tak jako loni. To je pravda. Provázejí nás krize. Je potřeba dělat vítězné série. Ale nálada je zatím dobrá, jsme v play off. O kocovině a slavení bych nemluvil. Spíš odpočinek není tak dlouhý, tělo si nestačí oddychnout, přes léto se nanabije, jak je potřeba. Ale v novém roce už se handicap ve fyzičce smazává, všechna mužstva jsou na tom stejně.“

Říkal jste, že fyzičku máte vcelku slušnou, ale přiznejte, že jste trochu ztloustnul? Alespoň o Vánocích...
„Na váze jsem nepřibral, ale tělo, jak jsem nic nedělal, se trošku změnilo. Měl jsem na sobě víc tuku. Ale ten už jsem spálil. Denně jezdím na kole, trénuju s mužstvem a pak sám bruslím. Pohybu mám víc než dost. Přiznávám však, že jsem se o Vánocích nežinýroval. Nemusel jsem totiž hrát. (smích)“

Svátky jste si tedy parádně užil?
„Volno jsme měli dva dny, 24. a 25. prosince. Užíval jsem si s rodinou. Malá už vnímala tu krásnou atmosféru, rozbalovala dárečky. Měla z nich radost. Stejně jako já z těch mých. Z kterého nejvíc? Tak to se u ní dalo těžko poznat. Svátky mi rozbouraly stereotyp.“

A co dárek pro dcerku v podobě sourozence? Když jste teď nehrál hokej a býval večer doma...
„Zatím ne, ale určitě alespoň ještě jedno dítě plánujeme. (smích)“

Manželka tedy není těhotná, takže jste mohli pořádně oslavit Silvestra?
„Ani na to nebyl vlastně čas. Ten den jsme hráli od osmi večer, takže jsem domů přišel někdy ve čtvrt na dvanáct. Jen jsme si sedli, otevřeli šampaňské a přiťukli na zdraví. Seděli jsme jen chvilku, hned ráno jsem zase musel na trénink. A po tréninku se letělo do Pittsburghu.“