Hana Mandlíková: Čechy? Ne, děkuji!

kroutí hlavou čtyřnásobná grand- slamová vítězka, která včera v hotelu Yasmin pokřtila obsáhlou publikaci Jan Kodeš – Tenis byl můj život.

Co vám v Čechách tak vadí?
„Vadí mi, jak tady fungujou služby a jak se k sobě lidi chovají třeba v obchodech. Taky jsem zkusila s nabídkou pomoci oslovit český tenisový svaz a pana Kaderku, ale nebyl zájem. Prý jsem si řekla o moc peněz, což samozřejmě není pravda. Je smutný, že nedokážou rozeznat lidi, který chtějí pomoct českému tenisu, a ty, který něco dělaj pro peníze. Martina Navrátilová je ten samý případ.“

Pokolikáté jste letos v Čechách
„Podruhé, byla jsem tu už v létě. Teď jsme přiletěli s dětmi na Vánoce. Chtěla jsem si zalyžovat v Harrachově, ale není sníh.“


Budete mít české Vánoce?
„I v Americe jsou české. Děláme si je po svém. Máme stromeček, děti ho mají hrozně rády. Kapr ale v Americe není, jen řízek.“


Už se u syna Marka a dcery Elisabeth projevily sportovní vlohy?
„Ty se projevily už dřív. Hrajou tenis, fotbal. Já s nimi hraju dvakrát týdně, jinak mají trenéra.“

Jak to prožíváte, když je vidíte na kurtu?
„To ještě nepožívám, vždyť jim je pět a půl. To bych byla úplný blázen.“

Budete je přemlouvat, aby se daly na sport?
„Ne, já jim ukážu cestu. Když se ve čtrnácti letech rozhodnou pro něco jiného, tak nevadí. Hlavně, aby z nich byli šťastní lidé. Ale to víte, že mě to hřeje, že jsou sportovně nadaný. Je to moje krev.“

Jak jsou na tom děti s češtinou?
„Rozuměj trochu, ale chodí do anglický školky. Když se rozčílím, tak na ně mluvím česky. Zajímavý je, že syn se jako první české slovo naučil do prde..!“

Autor: (tkl)
Foto Aha!: Denisa Hamerníková