Hvězdná oštěpařka Špotáková chce medaili z Londýna a pak dítě! Děda Špoták: Báro, buď máma!

Po povídání s ním dostanete jeho nakažlivě znamenitou náladu a sto chutí vzít tu nebezpečně špičatou věc do ruky a také si pořádně hodit.

Františku, Bára řekla, že když se jí povede olympiáda, tak by chtěla pauzu a dítě. Takže jí budete fandit dvojnásobně?

„Vážně to řekla? Vidíte, já se jí bojím zeptat, kdy už konečně otěhotní, takže to vím od vás. No, to je pro dědu Špotáka dobrá zpráva. (rozesmátě). Víte, Bára, kdyby se měla třeba po roce vrátit, tak hodí šedesát metrů s prstem v nose. Tak teď to chce tu medaili, že jo?“

Jasně, tedy jestli jste ji na Londýn dobře připravil…

„Asi pět dnů jsme spolu trénovali. Házeli jsme si medicinbalem a já musel deset metrů dopředu, abych k ní dohodil, a pak zase deset metrů zpátky, aby mě ta její rána neporazila. Má fakt páru.“

Radíte jí ještě s technikou?

„Jsem pyšný na to, že jsem jí jako první dal oštěp do ruky, ale ona mi už ze srandy říká: Nech si rady do zahrady. Jenže se i teď stalo, že jsem jí napsal nejdelší esemesku v životě, jak házela špatně, a ona na mě dala.“

Jaký výkon jí bude stačit na zlato?

„Podle mě bude potřeba sedmdesát metrů, na medaili tak o půl metru méně.“

Co když bude pršet, což v Londýně asi bude? Nemáte strach z mokrého závodu?

„Vůbec ne! Bára je zocelená z jabloneckého podnebí, může házet i v mrazu. Ale bude to loterie a možná nervák až do posledního pokusu jako v Pekingu.“

Budete ho prožívat přímo v hledišti?

„Ne, u televize. Jede bratr Dalibor, máma Lída díky olympijskému výboru a asi proto, že matky při úspěchu víc brečej, a přítel Lukáš, coby masér a maskot. Věřím, že můj čas přijde zase při oslavách. Vždyť Bára za posledních pět let přivezla medaili z každého velkého závodu. To jsou pak mejdany.“

Když to klapne, tak to bude velké, že?

„No jéje. Já  budu hrát na elektronické piano, až budu mít na prstech mozoly.“