Na focení ale vybral tu ze všech poslední

Těžko vybírat ze sbírky 11 prvotřídních kousků, kam patří mj. tři olympijská zlata či tři zlaté z MS. Nakonec vybral zdánlivě nejméně cennou – bronz z letošního evropského šampionátu v Göteborgu. Důvod? „Je historická. Zůstane mou poslední,“ vysvětlil.

Medaile začal sbírat jako děcko na táborech, spočítané je nemá. „Byla jich taková obrovská hromada, naplnil jsem jimi jeden celý kufr,“ vzpomíná. Jen zmíněných 11 kousků z olympiád, světových a evropských šampionátů má ve vitríně. Spolu s pár poháry a pěti certifikáty IAAF za překonané světové rekordy. „Mám i sejf, ale rozbil se mi,“ usmál se. „Navíc ty medaile nijak závratně cenné nejsou. Když už, do sejfu bych ukrýval jiné věci.“

Medaile by podle něj měly být na očích lidem. „Na besedách vždycky vidím, že pro spoustu lidí je docela zážitek je vidět na vlastní oči, sáhnout si,“ vylíčil. Proto by jednou své sportovní pocty rád někde vystavil. „Třeba v hotýlku nebo penzionku, kterej by mi patřil…,“ naznačil.

Mezi medailemi sice nerozlišuje, ovšem těžko by se s kteroukoli z nich loučil. „Rozhodně ne ze zištných důvodů. Spíš bych ji uměl věnovat někomu, kdo mi hodně pomohl,“ přemítal a znovu si vzpomněl na Lukáše Pollerta, který své olympijské placky zpeněžil. „Lukáš toho napovídal hodně. Tolik, že dodnes nevím, proč vlastně na ty olympiády jezdil?! Jsem však přesvědčený, že to od něj byla póza,“ tvrdí. O žádnou svou kořist nikdy nepřišel, dokonce ani nepřipustil hrozbu ztráty. I když… „Cestou z mistrovství světa v Seville 1998 jsem ji někam strčil a nevěděl kam. A když v Praze na letišti chtěli, abych ji ukázal, nevěděl jsem najednou, kde je. Tehdy ve mně hrklo, jestli jsem ji někde nezapomněl. Ale byla v tašce,“ vypráví.

Sportovci Dukly předvádějí v nástěnném kalendáři 2007 své nejmilejší medaile

K. Neumannová (běžkyně na lyžích)

„Vybrala jsem svoji zlatou z Turína. Některé jiné z olympiád jsou třeba i pěknější, líp zpracovaný, ale pořád jen stříbrné a bronzové. Jen tahle je z toho nejcennějšího kovu.“

Roman Šebrle (desetibojař)

„Zlatá z Evropy v Göteborgu. Vzal jsem ji, protože pro tu úplně nejcennější bych musel přes celou Prahu do sejfu, a to se mi nechtělo. A taky proto, že je poslední. Hýčkám ji, aby přišly další.“

Lada Kozlíková (cyklistka)

„Zlato z dráhařského MS v Kodani pro mě znamená nejvíc proto, že k té medaili byl taky duhový dres mistryně světa. A ten dres je tak trochu motor nás všech. Pro něj cyklistiku děláme.“

Ondřej Štěpánek, Jaroslav Volf (vodní slalomáři)

„Máme medaili i z olympiády, ale pro fotku jsme si vybrali tuhle z letošního mistrovství světa. Důvody jsou dva – je zlatá a vybojovali jsme ji doma.

Ondřej Synek (veslař)

„Mám tři důvody, proč jsem zvolil tuhle keramickou z Chalupa Cupu. Předně se mi vážně líbí. Pak jsem ji dostal, když jsem tam vyhrál poprvé. A pak od Vaška, jehož si strašně vážím a je můj vzor.“

Barbora Špotáková (oštěpařka)

„Já jsem to rozhodování měla vcelku jednoduché, protože skutečně velkou, dospěláckou medaili mám zatím jedinou – tuhle stříbrnou z letošního mistrovství Evropy v Göteborgu.“

Jakub Janda (skokan na lyžích)

„Žádnou cennější trofej než je tenhle Křišťálový pohár celkového vítěze Světového poháru nemám a mít nemůžu. Ani se mi nesnilo, že by zrovna mně mohl patřit. Stál strašné dřiny.“