Pili jsme whisky a občas to ulítlo

Je jasnou jedničkou Pražanů, vystřídal Fraňka, ovšem v roce 1996 přišel do Sparty coby nadějný junior. A v dresu městského rivala okusil kouzlo extraligy.

Jaké byly vaše začátky?
„Původně jsem přišel do juniorky Sparty, pak mě pánové Lener a Sýkora vytáhli do áčka, trénoval jsem s nimi. A přišla úplavice, což byla má šance. Trenérům jsem vděčný, že se nekoupil jiný gólman. To byl odrazovej můstek, abych v extralize zůstal.“

Kdo si vás vzal pod křídla?
„Všichni mi pomáhali. Nejvíc ale Ríša Žemlička a Jirka Kročák, to byli takoví moji tátové. Když jsem něco provedl, seřvali mě. Pohlídali si, abych moc nevyrostl.“

Nebáli se rodiče, že se v hlavním městě zkazíte?
„Ani ne. Táta byl hlavně rád, že jsem odešel do města, kde se hrál velký hokej, extraliga.“

Praha nabízela pro mnohá lákadla...
„To stoprocentně. Bary a ženský. Jenže já na to neměl moc času, pořád se hrálo. A když byla pauza, jezdil jsem s reprezentační dvacítkou. Nepohltilo mě to úplně. Občas jsem ovšem zašel, tomu se člověk neubrání.“

Jak na vás metropole zapůsobila?
„Poprvé jsem odešel z domu, staral se sám o sebe. Ze začátku jsem měl pocity úzkosti. I když to je do Brna kousek, stýskalo se mi. Ale kluci mě perfektně vzali mezi sebe. Otrkal jsem se docela rychle.“

A co jídlo, zvládal jste se o sebe postarat?
„Obědy jsme měli na Spartě. A večeře? Co jsem si nakoupil v potravinách přímo naproti bytu. Vždycky jsem si něco uklohnil, většinou špagety s něčím. Pak jsem dostal služební auto, což byla před deseti rokama bomba. A tak jsem začal jezdit do mekáče.“

Životospráva asi plakala, že?
„No, občas nám to ulítlo. Chodili jsme na diskotéky ke Zlatému stromu. Hodně jsem chodil s Karlem Pilařem. Jestli si dobře vzpomínám, tak jsme pili whisky se sodou. Mně stačily v té době tři. Měl jsem nablikáno a šel domů. Ale spíš jsem chodil koukat na striptýz a na baby. To bylo tenkrát pro mě velké lákadlo.“

20.11.2006