Stříbrný olympionik Lukáš Bauer: Spokojenost? Tu neznám...

Teď už však hledí vstříc nové budoucnosti... Co čeká od nové sezony, která začala včerejším závodem v Gälliware? Jaké je to trénovat za polárním kruhem ve společnosti sobů? A jak se vyrovnává s měsíčním odloučením od rodiny?

Jste známý tréninkový maniak. Přesto čekám, že už jste se nové sezony nemohl dočkat.
„Určitě. (úsměv) Ale nemyslím si, že bych trénoval víc než ostatní. Já se naopak snažím všude tvrdit, že trénování mě nebaví. Že jediné, co mě baví, je závodění. Přežít léto je pro mě náročné, ale bohužel bez trénování to nejde. Ale jednoznačně se na závodění těším. I čas začne utíkat rychleji, pořád se něco děje. Přijde to období, na co jsme půlroku trénovali. Teď se bude prodávat, co jsme nakoupili (úsměv).“

Letní přípravu jste absolvoval s německým týmem. V čem vám to nejvíc pomohlo?
„Na to budu moct odpovědět až po zimě. Chtěl jsem hlavně změnit ten stereotyp, který jsem každé léto při trénování zažíval. A to se povedlo. Poznal jsem, jak to funguje v nové reprezentaci, jak jsou vedené tréninky, jaké mají zázemí a zabezpečení. Jsou to velké zkušenosti. Doufám, že budou vidět i v závodech.“

Němci jako národ jsou známí velkým sebevědomím. Nabral jste si taky špetku od nich?
„To nevím, to se mi moc nezdá. Tihle lyžaři si hodně věří, ale nejsou arogantní. Jsou to dost skromní kluci, až jsem byl překvapenej. Pomalu platí pravidlo, že čím jsou ty lidi lepší, tak jsou skromnější a otevřenější.“

Cítíte tlak? Od olympijského medailisty se toho čeká hodně.
„Nemyslím na to. Lidi budou chtít vidět, co dokáže Bauer. Po těch výsledcích a potom experimentu s tréninkem u Němců, což ne každý pochopil a bral kladně. Ale pro mě je hlavní, abych byl spokojen s výsledky já a mé nejbližší okolí.“

Vy sám jste očekávání lidí ještě přiživil tím, že chcete letos výrazně bodovat ve Světovém poháru. Kvůli tomu jste tak trochu na vedlejší kolej odstavil i MS...
„Je to pravda. Chtěl bych vylepšit mé nejlepší dosavadní umístění, což bylo páté místo celkově. Vloni jsem měl hlavní cíl Turín a jak budu jezdit v prosinci nebo na konci března, mě až tak nezajímalo. Letos bych chtěl, aby velmi dobrá forma trvala celou zimu a já odjel kvalitně všechny závody. Jsem typ člověka, který asi nikdy nebude naprosto spokojený. (úsměv) Do každého závodu jdu s tím, že ho jdu vyhrát. Vše do patnáctého místa jsem schopen tolerovat. Co je nad patnáct, s tím nejsem spokojený.“

Cítil jste v posledních dnech předstartovní nervozitu?
„Vyloženě nervozita to nebyla. Trošku mě mrzí, že jsem měl v posledních dnech výpadek z tréninku kvůli nachlazení. Doufám, že to nějak výrazně neovlivní výkony v úvodu sezony.“

Tréninky jsou často hodně náročné a stereotypní. Na co ve stopě myslíte?
„Když je trénink extrémně rychlý nebo je nějaký nácvik techniky, tak se musíte naprosto soustředit. Jinak přemýšlím úplně o všem.“

Třeba o tom, co máte nakoupit?
(smích) „To zrovna ne. Třeba o rodině nebo o tom, co bych měl udělat, až přijdu z tréninku. Je to stejný, jako když řídíte auto. Taky se vám v hlavě motají jiný věci, než jen to, jak jedete rychle.“

Kdy jste naposledy viděl svou rodinu?
„Pokud nebudu brát v potaz fotku, co mi Katka pošle po internetu, tak 29. října. Ale voláme si skoro každý den.“

Jak odloučení od rodiny zvládáte?
„Je to těžký. Od doby, co máme Matese, jsou soustředění najednou delší a každý týden mi přijde, že nemá sedm ale aspoň dvanáct dní. Ten sport jsem si ale vybral. Jsem rád, že mi to rodina toleruje.“

Jak reaguje synek, když vás slyší v telefonu?
„V poslední době je velký problém ho dostat k telefonu. Má na práci složitější věci. Musí stavět nějaké hrady a podobně. Ale když jsem mu dřív volal, tak mě vždycky přemlouval, ať už jedu domů. Stýská se mu, ale ještě není ve věku, kdy si nedokáže moc představit čas. Ještě to relativně jde.“

Zvládne ho manželka Katka sama? Nezneužívá toho, že není táta doma?
„Určitě toho zneužívá. (smích) To asi podvědomě dělá každý dítě. Na manželce je, aby se o Matese starala, když nejsem doma. Není to žádná jednoduchá práce. Mně stačí, když ho mám jeden dva dny hlídat. Jsem pak strašně rád, když zase můžu odběhnout na trénink. Dá opravdu zabrat. Když pak přijedu, tak já jsem ten, který ho rozmazluje a Káča ho drží trochu zkrátka.“

Příští sobotu má vaše manželka Katka svátek. Budete mít vůbec šanci to s ní oslavit?
„Budu na závodech. Samozřejmě jí zavolám, oslavíme to, až přijedu.“

Máte pro ni vymyšlený dárek?
„Mám, ale samozřejmě neprozradím.“

Kdy se konečně dostanete domů?
„Domů se vracím 27. listopadu, takže to znamená být měsíc v kuse pryč.“

Takže ani nestíháte kontrolovat stavbu baráčku…
„Když jsem byl ze začátku tady, tak jsem ho přes internet kontroloval. Ale je znát, že nejsem v místě. Nemůžu to kontrolovat každých deset minut. Ale neřeším to. V současný chvíli je pro mě začátek sezony hlavní, dům extrémně neřeším.“

A stihnete se ještě do Vánoc do vašeho 50+7 přestěhovat?
(výbuch smíchu) „To záleží na stavební firmě. Termín byl už na konci října, což se nestihlo. V současnosti nemám moc možností to nějak uspěchávat. Ale věřím, že na Vánoce tam budeme.“