Radek Šírl: Rusák jako poleno?

„Je to pro mě šance se ukázat, když Pavel Nedvěd skončil a Šmíca je dlouhodobě zraněnej,“ uvědomuje si bývalý hráč Bohemians, kterého proti Dánsku čeká s největší pravděpodobností reprezen- tační debut.

Jak probíhal onen osudný telefonát?
„Pozdravili jsme se a probrali spolu, co mě čeká. Ten den jsem odlítal do Moskvy na zápas. Popřál mi ať, se mi daří. Prý mě viděl na nějakých DVD a že jsem ho zaujal.“

Znal jste z dřívějška někoho z nároďáku?
„Hlavně kluky z bývalý jednadvacítky. Kováče, Jiránka, Plašila, Jarolíma, Lafatu a Rozehnala.“

V Petrohradu jste už čtyři roky. Jak to zvládáte po fotbalové stránce?
„V pohodě. Šel jsem si promluvit s trenérem Advocaatem, jak to se mnou vypadá. Počítá se mnou, tak jsem prodloužil.“

A jak jste se vyrovnal se složitým životem v Rusku?
„Nejtěžší byl první rok, to odloučení od domova. Domů se dostanu tak dvakrát, třikrát do roka. A řeč jsem neuměl. Ale dneska už to tam dobře znám. Sice nejsem Rusák jako poleno, ale co potřebuju, tak si řeknu.“

Nenudíte se tam?
„Převážně odpočívám. Chodíme na hokej, zahrát si tenis. Někdy si zajdu do posilky. Občas i nějaké nákupy, pro radost.“

Čím jste si udělal radost v poslední době?
„Telefonem. Chtěl bych si udělat radost autem, ale to je zbytečný. Tam už vůbec, na ty cesty...“

Co je nejhorší v Rusku?
„Mně vadí lítání, bojím se lítat. Trochu jsem si zvyknul, nic jiného mi nezbývá. Ale pokaždé jsem v letadle nervózní.“

To jste si vybral nejhorší ligu...
„Taky jsem nad tím přemýšlel. Lítání mi vadí, hlavně jsou to strašný dálky.“

Aleš Urbánek jednou dokonce letěl i v zavazadlovém prostoru.
„To se mi naštěstí ještě nestalo, ale tam je možný opravdu všechno.“

Autor: (tkl)