Heinz: Teď mě to baví

Vyžádal si reference od Ivana Haška, trenéra francouzského St. Etienne, kam technický útočník v létě přestoupil z tureckého Galatasaray Istanbul. A byly jen příznivé…

Vracíte se do reprezentace. Jste spokojený?
„Jsem, tak se jen modlím, aby to vydrželo. Dostal jsem znovu pozvánku do nároďáku, nastupuji v klubu. Teď je to fakt dobrý.“

Trenér Hašek říkal, jak je znát, že vás fotbal zase baví. Tohle sdělil i Karlu Brücknerovi.
„To je pravda, fotbal mě zase začal bavit. Jsem uvolněný, v pohodě. Ivan Hašek po nás chce útočný fotbal, což asi baví každého. Užívám si to.“

Popište, jak se hraje v St. Etienne. Herně vám klub vyhovuje?
„Po mých předchozích angažmá už to beru tak, že fotbal je všude stejný, jen někde se hraje v pohodě, v příjemné atmosféře, a někde ve stresu. A tady je to ten první případ.“

Turecko vám nesedlo? I když tam jste přece také zažil dobré zápasy…
„Nejsem stavěný na velká dobrodružství, ale to asi nikdo z kluků od nás. Turecko je pro nás prostě větší divočina a každý se s tím nesrovná. Ani mně to nesedlo. Už pomalu zapomínám.“

A jaká je Francie?
„To je jiný život. Sladká Francie… Kulturní země, krásná a klidná. Můžete jít na kávu, na procházku, nebojíte se, kdo na vás kde vybafne.“

Jak jste se zabydlel?
„Pronajali jsme si dům kousek od St. Etienne. Manželka s dcerami už tu se mnou byly. Odskočily si teď do Čech kvůli zkouškám, starší Sárinka už chodí do školy. Ale po Dánsku si je přivezu a budou tu až do Vánoc.“

Ve francouzské lize se hraje hodně individuálně. Potvrdilo se vám to?
„Obránci a záložníci to pěkně dávají, hrají do kombinace. Ale útočníci jsou chrti, egoisti, snaží se zakončovat sami. Nemám s tím ovšem problém.“

A jak jste na tom s francouzštinou?
„Zrovna jedu na hodinu. Po tréninku to někdy bývá docela záběr. Nejhorší je, že se to jinak píše a jinak vyslovuje. Tak si některý slovíčka píšu, jak se vyslovují, mám takový taháky, papírky po kapsách. Ale hodně toho pochytím od kluků. V kabině je to lepší škola než v jazykovce.“