Jan Marek: Život mezi továrnami

A spoluhráči? Škoda mluvit, nepřihrávají. JAN MAREK (26) přesto v ruské hokejové superlize září.

„Co si ale nezařídím, to nemám. Nepřihrávají, ani když jsem kolikrát sám před prázdnou brankou. A ještě řeknou, že vás nevidí. Tenhle individualismus nechápu,“ ulevil si nedávný sparťanský útočník, který dnes přilétá do Čech. Už zítra se hlásí trenéru Hadamczikovi na reprezentačním srazu. Těší se, jak si užije české pohody.

Magnitogorsk, to je totiž jedna velká továrna. „Kolem města je skoro souvislý prstenec železáren. A pořád smog.“
Ruský způsob hokeje všechny semele. Hodiny nudy na báze. To by zabilo i pověstného vola. „Sice vypadá docela dobře, jídla jsou mraky, jenže přijedeme tam, lehneme si a koukáme do stropu. Hrůza. Místo abychom byli v klidu doma. Zvláštní systém. S přítelkyní Luckou se až tolik nevídáme,“ přiznal. Teď mu přibude parťák, třinecký forvard Jaroslav Kudrna. „Alespoň nebudu na těch cestách sám,“ uvítal příchod krajana do klubu.

Alespoň nebude muset služební auto tlačit sám. „Dostal jsem nějakou starou plechovku, daewoo to je. Musím ji tak pět minut túrovat, než se rozjede a nechcípá. S tímhle vozem tu zimu asi nebudu mít lehkou,“ povzdychl si. Ale co, do víru místní dopravy ho to stejně moc neláká. „Hrůza, nikde žádné pruhy, každý jezdí, jak chce. Předpisy? Ty nikomu nic neříkají. Jsem vždycky rád, když už vidím náš panelák,“ usmál se Jan Marek.

Ano, panelák. Jiné bydlení klub neposkytl. „Alespoň je ten náš ze všech hrůz okolo nejhezčí. A byt vcelku jde, teď se uvolnil jeden o patro výš, tak jsme se stěhovali. Okna s mřížemi nebyla nic moc. Navíc jsme nemohli usnout,“ vysvětlil přesun.

Ještě by byl rád, kdyby se přemístil i klub. Někam do horních pater tabulky. Zatím se Magnitogorsk nepohybuje zrovna na příčkách, kde by měl. „Šéfové nás vidí tak do třetího místa, takže řvou. Už se těším, jak si v Praze od všeho odpočinu,“ plánoval, že si alespoň na chvíli orazí od ruského stereotypu.

Autor: Jan Uhlík
Foto pro Aha!: archiv Jana Marka