Padouch Jágr: Mstil se v pekle!
Tolik nenávisti ve své hokejové kariéře ještě nezažil! Ohlušující bučení, urážlivé transparenty, vztyčené prostředníčky... Jaromír Jágr (39) ovšem peklo v Pittsburghu, kde platí za hlavního padoucha, zvládl s noblesou. Na ledě kraloval a dovedl Philadelphii ke sladké výhře 4:2.
Svým způsobem si to i masochisticky užíval. Už při rozbruslení se smál transparentům: Vyhoďte Jágrův dres s ostatním smetím! Jágr ven! Zrádce! Jen se dotkl puku, lidé reagovali hromovým: »Búúúúúú!«. „Oni ale přece křičeli »I love youuuuu!«, miluji tě,“ smála se česká hvězda.
Z té nenávistné atmosféry běhal mráz po zádech. Jenže pak to přišlo. Za stavu 1:1 vzal Jágr puk, objel dva obránce a bekhendovou ránou dal zlomový gól. Ruce mu vystřelily nad hlavu, přijel k plexisklu a dle tradice oslavně zasalutoval.
Jenže tentokrát v tom byl i výsměch – čelem se obrátil přímo do nepřátelského hlediště! „Té fanynce, která byla hned u plexiskla, se to asi moc nelíbilo,“ zubil se. Obézní dáma vztyčila prostředníček, její kámoška na Jágra vyplázla jazyk...
Nezastrašili ho, na ledě dominoval. „Bezpochyby nejlepší hráč zápasu,“ přiznal i známý novinář Dejan Kovacevic z deníku Pittsburgh Tribune. Mezi tři největší hvězdy utkání ale místní žurnalisté Jágra nevybrali. „Tady bych nebyl hvězdou, ani kdybych dal pět gólů,“ mávl rukou. Žádný div. Padouchům se přece netleská...
O zákroku, kdy Nealovi nadzvedl hokejku a zabránil mu zasunout puk do prázdné brány:
„To byl nejlepší moment mé kariéry! Ještě nikdy jsem nebyl tak blízko své vlastní branky. Zapamatujte si to, až budete hlasovat o Selke Trophy pro nejlépe bránícího útočníka NHL.“
O svých šancích:
„Měl jsem pět tutovek. Před 15 lety bych dal pět gólů, teď jeden. To je rozdíl mezi tehdejším Jágrem a tím dnešním.“
O svém gólu:
„Pěkná trefa, jedna z těch hezčích. Ještě že to nebylo nohou nebo zadkem.“
Umíral tam zaživa...
Milovali ho, po svém idolu Lemieuxovi dokonce v Pittsburghu převzal kapitánské céčko. Jenže v prosinci 2000 Jágr přestřelil. „Potřebuji změnu. Umírám zde zaživa,“ vylil si srdce. Hádal se s trenéry, licitoval o smlouvu, měl manýry hvězdy. Vlastní fanoušci ho začali nenávidět.
Letní odchod byl jediným řešením. Když se pak do Pittsburghu vracel v barvách Washingtonu i NY Rangers, vždy na něj bučeli. A co teprve teď v dresu úhlavních nepřátel z Philadelphie! A když navíc v létě uvažoval o návratu!