Patrik Eliáš: Zbyly mi už jen vzpomínky…
Za černými slunečními brýlemi mu kanuly slzy. Slzy bezmoci. Patrik Eliáš (35) oplakal své mrtvé kamarády, které už nikdy neuvidí. Už nikdy si s nimi nezahraje. Po pietě mluvil ztěžka, přerývaně.
Patriku, vy jste už měl být touhle dobou v Americe…
„Ale museli jsme ve středu zrušit let. Přímo u kontroly před vstupem do letadla nám malá spadla na hlavu, rozbila si bradu a zvracela. Takže jsme radši jeli do nemocnice na kontrolu. Všechno se děje z nějakého důvodu. Čtyři hodiny nato se na internetu objevila tahle zpráva. Byl to hrozný den, ta středa...“
Jak na vás zapůsobilo to, kolik lidí sem přišlo hráčům vzdát hold?
„Myslím, že je to od nich hezké. Spousta lidí sem chodila na oslavy, za tím příjemným a je fajn, že přijdou i z tohoto důvodu. Bolest celého národa je obrovská. Jsem rád, že jsem tu ještě mohl být a rozloučit se s klukama aspoň tímhle způsobem.“
Půl hodiny jste stáli na pódiu. Co vám při smutečních řečech a vzpomínkových obrázcích běželo hlavou?
„Asi nejvíc vzpomínky na kluky, na věci, které jsme spolu zažili. Hlavně s Karlem, to byl můj asi největší kamarád. Bohužel už mi zůstaly jen ty zážitky...“