Dominik Hašek si pořídil letní byt u golfového hřiště! Užívám si...

Lokne si na balkonu ze sklenice vody, mrkne na pár metrů vzdálenou opuštěnou jamku číslo 16 a zadívá se do dálky. „Tak tenhle výhled do křivoklátských lesů mě fakt dostal,“ přiznává. Kamarád mu dal předloni tip na pěkné bydlení na golfu u Berouna, ale jel se podívat spíš jen ze zdvořilosti. Jen do doby, kdy v rozestavěném apartmánu vylezl po žebříku na balkon. „A hned jsem věděl, že si to koupím. První dojem, o tom to celé bylo.“

Útulný dvoupatrový byteček 4+1 zabydluje pomalu, nespěchá. „Ale už je to obyvatelný. Což je tehdy, když je kde se vyspat, z čeho se najíst a čím se utřít. A televize! Jak je televize, je to vždycky hotový,“ směje se.

Má dům v Pardubicích, velký byt v centru Prahy a teď i tohle bydleníčko v Berouně. „Kde jsem doma? Jednoznačně v Praze!“ vůbec nezapochybuje. „Toto je vyloženě jen letní bydlení, jsme tu na pár dní v týdnu. Barák v Pardubicích si držíme, ale jezdíme tam už jen jednou dvakrát za měsíc, navštívit příbuzné. Jeden člověk se nám tam stará o dům, druhý o zahradu. Bez toho by to nešlo,“ říká.

Svoji síň slávy se všemi poháry má v Pardubicích, vozový park pro změnu v Praze, většinou u dealerů. „Tady mám kola a hraju golf. Chytl mě, je to relax,“ usmívá se. Kdepak, je to určitě lepší než se už potit v nové výstroji na ledě...

Všechna naše stěhování

Už si ani přesně nevybaví, kolikrát se vlastně stěhovali. Hokejová kariéra udělala z Dominika Haška a jeho rodiny kočovníky.

Vzpomenete si ještě na váš první byt v Pardubicích?

„Pozor, náš první byt byl až v Americe! Když jsem se oženil s Alčou, hned jsem šel na vojnu do Jihlavy. V Pardubicích mi pak na konci sezony byt dali, že prý dekret dojde poštou. Jenže já odcházel do Ameriky, tak ho dostal jinej hráč... Když jsme se pak ty první roky vraceli na léto domů a ještě neměli postavený dům, bydleli jsme u rodičů Aleny.“

Takže...

„Náš úplně první byt byl v Indianapolis, kde jsem chytal na farmě. Tři plus jedna, komplet zařízený za 900 dolarů měsíčně. Každej jsme si z domova vezli jen dva pytle, a to si ze mě dělali na letišti Robin Kron a Franta Kučera srandu, co to všechno tahám.“ (smích)

A když vás povolali do prvního týmu do Chicaga?

„Napřed jsem dojížděl, pak jsme na dva měsíce pronajali jiný byt. Tam to není problém. Jednoměsíční výpověď, hned si něco najdete. Tak to fungovalo i druhý rok, to jsme rentovali jiné byty. Až další léto, po přestupu do Buffala jsme si pronajali dům s nábytkem. A když jsem v roce 1993 podepsal nový kontrakt, poprvé jsme si koupili vlastní barák. Byli jsme v něm tři roky, pak ho prodali za tu samou cenu a šli do většího.“

A teprve tehdy šlo o vaše první skutečné stěhování!

„Přesně tak. Přijeli stěhováci, převezli nám to. Po létech do Detroitu to bylo stejné. Barák se prodal, od té doby jsme si už dům nikdy nekupovali, ale vždy jen rentovali prázdný. Kupovali se většinou nové sedačky, postele, stoly. Věcí prostě pořád přibývalo.“

Je lepší dům pronajímat než kupovat?

„To je otázka. Kdybychom si koupili v Detroitu barák za milion v roce 2007 a prodával ho teď, tak bych na tom prodělal 40 procent. Kdybych ho koupil v roce 2002 a prodal v roce 2006, tak bych 20 procent vydělal. To prostě nikdy nevíte.“

Opakovaně jste končil kariéru a tahal vše do Česka.

„Třikrát jsem si věci nechal převézt přes oceán kontejnerem. Stojí to asi 12 tisíc dolarů, vybalí vám to až do baráku. Stejně se tam ale vešla tak polovička věcí, a to jsme většinu nábytku prodali v Americe.“

Co s tím?

„Máme dva sklady, v Pardubicích a v Praze. Je mi líto ty věci vyhodit. Z 90 procent to jsou obrazy.“

Rozumím, Picasso a tak...

„Nééé, právě že nic vzácnýho. (smích) Třeba moje zarámované fotky, člověk se toho nechce zbavit. Nebo vánoční ozdoby, těch máme na tři stromečky. Vím, že ty věci nikdy nepoužijeme a jednou je stejně budu muset vyhodit...“

Jezdíte se těmi krámy občas z nostalgie prohrabat?

„Jednou za rok tam zajedu a spíš tam ještě nějakou krabici přidám. Málokdy si něco vezu zpět.“

Myslíte, že se ještě někdy budete stěhovat?

„Možná ještě jednou, až nás to přestane v Praze bavit. Ale v nejbližší době nic neplánuju.“ (smích)

Mercedes pro manželku aneb Jak šla po mně protidrogová policie

„Když se v roce 1995 narodila dcera Dominika, tak jsem za to manželce koupil mercedes. Prostě mi to tak napadlo, mělo to být překvapení. Spolu s mojí toyotou jsem si v létě poslal obě auta z Buffala do Čech. Jel jsem si pak pro ně s kamarádem do Rotterdamu, jenže mi řekli: »Na moři byla bouřka, loď se zpozdila.« Když jsem si tam pak jel podruhé, byl už konec léta a my se měli za pár týdnů vracet do Ameriky. Proto jsem vzal jen tu toyotu a mercedes poslal zpátky – ani jsem ho neviděl, jen jsem vyplnil papíry. Jenže v Buffalu pak na mě nečekal, zabavila ho protidrogová policie! Přišlo jim podezřelé, že si auto nikdo nepřebral a pendluje přes oceán, tak bylo označené jako problémové. Rozebrali ho, zkoumali a vrátili mi až někdy v říjnu. Konečně jsem ho slavnostně dal Alče a ona na mě: »Žádný mercedes nechci! V tom jezdí tlustí veksláci.« Tak jsem s ním jezdil já a pátý den se auto rozsypalo na dálnici! Asi jak ho rozebrali, nevím. Dvacítkou jsem sotva dojel na trénink, zavolal dealerovi, ať si ho odveze a prodá. Prodělal jsem 30 000 dolarů a hned si šel koupit džíp...“

DOTAZNÍK: Moje prázniny

● Léto u babičky. A u dědy. Nejkrásnější období života.

● Kniha na prázdniny. Něco jednoduchýho. Dick Francis.

● Dětský tábor. Jezdili jsme na Broumovské stěny, kousek od Adršpachu. Byl jsem tam asi pětkrát, paráda.

● Nejlepší koupání. Kachňák, ale já na to nedám dopustit. Na Konopáči u Heřmanova Městce.

● Nejhorší prázdniny. Spíš mě vždycky štvalo, když jsem musel od babičky a dědy odjet trénovat. Z té krásy na koupališti, fotbálků s klukama najednou na led...

● Vůně prázdnin. Třešně, dědova zahrádka, vůně pšenice.

● Prázdninová láska. Nebyla.

● Hory, nebo moře? Jednoznačně hory.

● Cestovatelský sen. Patagonie. Líbí se mi netknutá místa. On je i ten název krásnej, že?

Fotogalerie

6 fotografií