David Kostelecký: Pán střelnice! Za rok vystřílí třicet tisíc nábojů, naláduje třicet tisíc terčů...
5 fotografií
Odemkne si závoru, projede hustým lesíkem, na střelnici si do vrhaček naláduje holuby, pustí agregát. Je úplně sám. Uprostřed ticha. Nabije pušku a střílí. David Kostelecký (36), olympijský vítěz z Pekingu, se rok před londýnsktou olympiádou připravuje na své vlastní střelnici.
Přiloží vzácnou zbraň k líci, houkne na mikrofon, aby terč vyletěl. Trefuje skoro všechno. Ostré zvuky se rozléhají mezi břízkami, lámou se o protější stráň. Když rachot utichne, je ticho ještě pronikavější. „Sám si reguluji sílu vrhačky, nechávám terče lítat dál i blíž, pod určitými úhly. Je to jen na mně, jak si připravím trénink,“ vypráví David Kostelecký.
Nemine cíl, je soustředěný. Na chvilku jako byste se ocitli ve westernu. Přitom jste kousek za Brnem. „Chodím i pětkrát týdně, za rok vystřílím i třicet tisíc nábojů,“ vypočítává. Tak odtud pramení ta obdivuhodná jistota... Minulý víkend na závodech v Itálii byl mezi šestistovkou střelců druhý!
Střelnici, kterou kdysi zakládal Davidův dědeček, mají Kostelečtí pronajatou od myslivců. Jednou za týden otevřou pro veřejnost, zastřílet si tu může i amatérský střelec. Ale trénovat sem jezdí i soupeři. Závidí mu to odlehlé zákoutí. „Je tu klid. Ale když se tady udělá grilování, večírek, tak je živo. Než se ale začne popíjet, zbraně se uzamknou.“ Maminka se stará o občerstvení, tatínek pomáhá s provozem. Brácha Roman vede střelecký byznys.
Zpod nohou mu lítají oranžové talířky, ze tří pozic. Zprava, zleva, zprostřed. „Někdo se snaží pamatovat, odkud jich kolik vyletělo a konec závodu už ví, kam co poletí. Našli se i borci, kteří rozklíčovali programy. Ale to svazuje,“ dumá David.
Má patnáct vrhaček. Pět stanovišť. Startovací rychlost je 125 km/hod. Dolet 75 metrů, někde i devadesát, ale to je v rozporu s pravidly. „V Pekingu to lítalo daleko. Vadilo nám to, ale nakonec jsem si řekl, že je to dobře...“
Vzpomínáte ještě, jak skončil závod v Pekingu? Jak David v dešti padl na záda do louže a zvedl vítězně pušku k nebi? Střílel, broky si razily cestu za svým cílem, kapky se rozstřikovaly. Úžasné divadlo. Co za rok v Londýně...?
Londýn si musí vybojovat!
Rok zbývá do olympiády. Ale David, ani jako obhájce zlata, nemá místo jisté. Na dvě místa v trapu pro Česko se tlačí tři elitní střelci. Vedle Davida ještě Jiří Lipták a Jiří Gach. Během mistrovství Evropy, které začíná tento víkend v Bělehradě, a následného mistrovství světa to bude boj o Londýn.
Jak je to s olympiádou? Stále ji nemáte jistou?
„Nemám, musím o ni zabojovat. Ale to je život. Kdo líp zastřílí, ten pojede.“
Máte ještě psycholožku Evu Šauerovou?
„Mám, pořád spolupracujeme.“
Co vlastně lze nacvičit s psycholožkou?
„Třeba co s očima, kam je dát, jak jim ulevit, jak se soustředit. Technické věci. Je to alchymie, ale nesmíš to přehánět, jinak tomu podlehneš.“
Je takový závod o nervy?
„To určitě, je to tlak na psychiku. Závod trvá tři dny. Hodně se čeká. Závodníci se navzájem snaží vyvést z rovnováhy. Tu se soupeř zeptá, tu zakašle, když vy zrovna střílíte. Hodí prázdné nábojnice do koše.“
Davide, můžete se ještě zlepšovat?
„Cítím, že ano, že mám rezervy. Změnil se mi život, narodil se nám Denis a jinak si organizujeme život. Nemám už ani takové nervy, to, co teď přichází, je takový bonus.“
Od minulé olympiády jste se stihl oženit, narodil se vám syn. Vaše paní je ale také střelkyně...
„Jsme taková střelecká rodina. Lenka reprezentuje Slovensko ve skeetu. Ale na tuhle olympiádu nepojede, máme Denise, takže až snad na tu příští.“
Jak to chodí ve střelecké rodině?
„Výborně. Posledně jsme jeli na Světový pohár do Slovinska, ona střílela a já jsem byl chůva. Měl jsem malého na ruce a chodil okolo střelnice, uspával.“
DOTAZNÍK Moje prázdniny
● Prázdniny u babičky. Královské snídaně, vajíčka na slanině, co jsem si vzpomněl.
● Knížka na prázdniny. Robinson Crusoe. A teď slavná detektivní trilogie Stiega Larssona.
● Letní tábor. Studenec u Třebíče.
● Nejlepší koupačka. Na táboře. A pak na zahradě, kde nás naši nejdřív po tom táboře postříkali hadicí, abychom vůbec směli do baráku.
● První láska. V šestnácti. Letní kino, nebo koupaliště? Musel bych zavzpomínat.
● Vůně prázdnin. Tráva, když na ni padne první rosa.
● Vysněné prázdniny. Hodně cestuji, tak teď momentálně doma s rodinou.
● Hory, nebo moře? Hory, od tří let lyžuji. Klidně bych ten sport dělal závodně.
● Cestovatelský sen. Japonsko. Tam jsem ještě nebyl.
5 fotografií
