Cyklistka Tereza Huříková: Miluju náš gauč a zahradu!
Je krásná, sympatická. Mohla by být modelkou, jenže se na horských kolech prodírá bahnem. Ráda. Bikerka Tereza Huříková (24) se v novém týmu Central Hibike Pro znovu propracovává na výsluní.
Za rok chce jet na olympiádu v Londýně, tak tvrdě dře, denně trénuje. Ale nezapomíná na odpočinek. Miluje, když se doma ve Valašském Meziříčí natáhne na gauč. Nebo si čte při západu slunce na zahradě kousek od vrcholků Beskyd. S nádhernou přírodou na dosah.
Pro vás je léto ve znamení práce, odpočíváte někdy?
„Rozhodně. Jako tělo dostává volno během sezony, tak i hlava si potřebuje odpočinout, nabrat síly. Ráda zařadím kino, psychickou relaxaci.“
Kde a jak nejraději lenošíte?
„Mám ráda hudbu a náš skvělej velkej domácí gauč. (smích) Ale ještě raději si čtu na zahradě.“
Co takhle usednout na verandu při západu slunce se skleničkou vína...
„Terasa, západ slunce a ryzlink. Jo, to by šlo.“
Bývá pro vás občas ježdění na kole romatické?
„Když jsem byla mladší a měla jsem rande v sedle. I teď zažívám krásné okamžiky, ale většinou jsem na kole sama. Uchvátí mě krajina a jemné slunce při západu.“
Je slunce stejné na Šumavě i v Beskydech, kam jste se přestěhovala?
„Je, Beskydy jsou také krásné jako Šumava. Jsou tu dokonce i roviny, které jsem na Šumavě nenašla. Ale budu ji vždycky milovat a ráda se tam vracet.“
Oblíbila jste si valašské frgály?
„Mám radost, že tenhle region má něco osobitého – frgály a slivovici. Což je vděčné, když chci přivézt kamarádkám dárky. Alkoholem se zavděčím otcům, koláči dcerám.“
Máte ráda vedro?
„Ne. V tom to máme obráceně s mým přítelem Pavlem. Na zimu a déšť jsem vycvičená ze Šumavy, ve vedru se cítím jak zavařenej favorit. Vždycky si vybavím, jak jsme se škodovkou stáli na dálnici v koloně a valil se nám dým z motoru. Cítím, že potřebuju zavlažovat. Proto na kole nejraději vyrážím za deště.“
Když se řekne bláto...
„Mazlavá hnědá hmota, která obalí celé moje tělo a není to až tak příjemné jako rašelinový zábal v lázních. Přesto ho beru jako součást svého sportu. Možná právě nepohodlí, které bahno přináší, mi přináší výsledky. Ne každý v tomhle dokáže podat absolutní výkon. A moje nejlepší výsledky byly právě na blátě.“
Myjete si pak kolo sama?
„Pokud je nablízku šikovný mechanik... Anebo můj přítel, když vidí, že jsem fakt mrtvá, tak mi ho umeje.“
Ráda fotíte, z fleku můžete předvádět modely. Nevadí vám jizvy z pádů?
„Jako dítě jsem chtěla být modelkou, zúčastnit se soutěže miss. Dbala jsem na kůži, vlasy. Jak jsem začala jezdit na kole, přicházely modřiny a jizvy. Ze začátku mi každá malá jizvička vadila, navíc se špatně hojily. Teď už to beru jako kovbojové na Divokém západě. Chlubím se bokem, že to mám z pádu na olympiádě. Jizvy jsou mojí součástí, mám je jako trofeje.“ (smích)
Jsem jako želva
„Hodně jsem přemýšlela, proč mám ráda želvy. Závidím jim krunýř, do kterého se mohou schovat, když se ve světě necítí bezpečně. A taky je želva pomalá, což máme společné. I mně všechno dlouho trvá. A ještě si ráda přemýšlím, jako želva. Říká se přece, že želvy jsou moudré? Za ty roky, co jsou na Zemi...“
Co mám na cyklistice nejraději?
„Cestování. Ale zase mě vyčerpávají časové posuny a balení. Miluju poznávání nových míst, lidí, kultur. Vážím si toho, že díky cyklistice, ač mi je teprve čtyřiadvacet, už jsem viděla skoro každý kout světa. I když ze sedla toho mnohdy nevidím tolik.“
Dotazník: Moje prázdniny...
● Léto u babičky. Jezdila jsem za ní i s kolem a trénovala po okolí Brandýsa nad Labem. V Polabí to mám ráda.
● Knížka na prázdniny. Tu jsem neměla. Pro mě bylo léto nejnabitější částí roku. Naši jsou učitelé, takže jsme si ty dva měsíce chtěli co nejvíc užít.
● Dětský tábor. Nejhorší pro mě byl junácký tábor, kde jsem poprvé zažila túry s velkým báglem. Nemyli jsme se, to bylo pro mě divoký. Už jsem tam nechtěla.
● Prázdninová láska. Michal a seznámili jsme se v Plzni na tobogánu, kde jsem prodřela snad troje plavky. Dva roky jsem mu posílala dopisy. (smích)
● Nejlepší koupání. Jezdila jsem za tetou do Chrudimi, měla chatu kousek od řeky. A pak Soumarák na Šumavě. Stan, buřty, splouvání Vltavy. Nádhera.
● Nejhorší prázdniny. Špatný věci mažu, pamatuju si jen to nejlepší.
● Hory, nebo moře. „Když si mám vybrat, tak lesy a hory mě dokážou nadchnout mnohem víc než nekonečná modrá vodní plocha.
● Vůně prázdnin. Květiny, a když člověk voní tím pravým ohněm. Ne cigaretama z hospody.
● Vysněné prázdniny. Já jsem si je vždycky s našima užila. Já už jsem si asi svoje sny splnila.“
● Cestovatelský sen. Kromě Aljašky, kde nikdy závody naštěstí nebudou, jsem snad objela všechno.
Tereza Huříková
Cyklistika, Central Hibike Pro
Úspěchy: juniorská mistryně světa v časovce (2004), na horských kolech (2005), bronzová na MS MTB a druhá na ME MTB (2004), vicemistryně světa MTB v kategorii U23 (2006), několikanásobná mistryně ČR.
