Jan Marek: Nejsem Malkin!

● Ruské angažmá začal v nemocnici
● »Byla to síla,« popsal to...
● Už má byt, ale stýská se mu po přítelkyni

Zvykl si rychle, hned v prvním zápase dal dva góly. A tuhle normu dvakrát zopakoval. Se spoluhráči si na ledě rozumí, ani nepotřebuje ruský či anglický slovník, které má pro jistotu při ruce. „Mám dostat učitelku ruštiny,“ prozradil do telefonu.

Váš start v ruské Superlize proběhl fantasticky, jenže vy jste začal pobytem v nemocnici. A to prý, podle Patrika Eliáše, není žádný med...
„Mám podobnou zkušenost. Když jsem do nemocnice přijel s doktorem a viděl, jak to tam vypadá... Všude omlácené zdi, špína. Raději jsem sklopil hlavu, zavřel oči a nedíval se kolem sebe. To se s Českem nedá srovnávat.“

Na začátek ruské štace asi nebudete vzpomínat rád.
„Ne, začátek opravdu nebyl nic moc. Bylo mi zle a než jsem se rozkoukal, byl jsem v nemocnici. Docela síla.“

Jenže i pod prášky jste dal v prvním zápase dva góly. Čím to, že vám to tam takhle padá?
„Těžko říct. Je to dílem i velké štěstí. Dostávám hodně prostoru, mám šance. Nastupuju v první pětce, na kříd lech mám šikovné hráče. Nurtdinova a na levém dvacetiletého Kulemina. Ten je silný na puku a tvrdý.“

V ruské tisku se objevila zpráva, aby lidé zapomněli na Malkina, že přišel »fenomén« Marek. Víte to?
„Něco mi ukazovali kluci v kabině, ale já se s ním v žádném případě nechci srovnávat. On je hráč světové extratřídy, budoucí hvězda NHL. Já jsem Honza Marek. Samozřejmě, budu se co nejlépe snažit hrát svou hru, abych byl co nejvíc prospěšný mančaftu.“

Asi nelitujete, že jste se rozhodl pro Rusko...
„Ne. Je to pro mě nová zkušenost. Ruská liga je kvalitní a třeba to pro mě bude krok k NHL.“

V klubu koučuje Kanaďan Dave King. Jaký je?
„Udělal na mě obrovský dojem. Je milý, sympatický, zapálený do práce a hodně používá video. Žije s mužstvem, a také občas nadává rozhodčím.“

Prý vás přijel přivítat na letiště?
„Tak to není, letěl jsem s jeho manželkou. Pro ni si přijel na letiště. Ale mně hned řekl, co by si ode mě představoval. Hodně mě potěšil, řekl že ví, že jsem dobrý hokejista a dá mi čas na adaptaci. Doufám, že jsem mu důvěru částečně splatil. Paní Kingová se těšila, až přijede moje přítelkyně, a ona si pokecá anglicky.“

Vaše přítelkyně už za vámi přijela?
„Ne, já musím na konci září do Prahy kvůli pracovnímu vízu, a pak poletíme zpátky oba. Zatím si každý den voláme, stýská se mi. Lucka to bude mít těžké, jsme pořád na cestách, na báze. I když mi trenér King říkal, že tam nemusím být furt. Jsem jí vděčný, že to kvůli mně podstoupí.“

Co na ni čeká? Jaký máte byt?
„Dostal jsem tři plus jedna v prvním patře komplexu, kde bydlí většina spoluhráčů. Je prostorný a vybavený. Jen mi scházejí české programy.“

To abyste si přivezli spoustu filmů.
„Těch asi nebude nikdy dost. Zatím mám u sebe jen film Jedna ruka netleská, a ten už mám okoukaný. Pak mám ještě cvičení Pilates, protože mě bolí záda. Lucka v Praze shání, kupuje.“

V ruské lize se stále cestuje, lítá. Až přijde pozvánka do reprezentace, neodmítnete ji, abyste měl klid?
„Reprezentace je pro mě čest. Od malička jsem snil o tom, že jednou budu hrát dobrý hokej v lize, pak za nároďák. Hrozně rád vždycky pojedu.“

Autor: Jan Uhlík