Dominik Hašek: Sám v Moskvě!
Vyhrál titul s Pardubicemi a přemýšlel, co dál. Hledal další výzvu. Našel ji v Rusku.
Brankář Dominik Hašek (46) se na sezonu upsal moskevskému Spartaku. Své vášni – hokeji – však musel něco obětovat, v Moskvě je bez rodiny. Jak se mu žije samotnému v ruském velkoměstě? Tak na tohle téma se rozpovídal ve »svém« hotelu v Sokolnikách během čtvrtfi nálové série KHL s Petrohradem.
Dominiku, jaké to je bez rodiny?
„Je to těžký. Jsme pořád na mailu, voláme si, píšeme SMS. Snažíme se být v dennodenním kontaktu. Není to ideální, ale pro něco jsem se rozhodl, chtěl jsem vyzkoušet ruskou ligu. A šest měsíců není v životě zase tak dlouhá doba.“
Létají blízcí za vámi?
„Ještě tady nebyli. Syn studuje v Americe, dcera chodí do školy v Praze, kde má manželka malej byznys, kosmetický salon. Učení sleduju přes maily, ale nemůžu pomoct. Je fakt, že mi rodina chybí.“
Bydlíte sám, v hotelu. Nechtěl jste byt?
„Ani ne, takhle je všechno jednodušší. Mám velký apartmán. Ráno sjedu do restaurace a nasnídám se. Když přijdu po tréninku, je uklizeno. Večer ještě jednou. Neměnil bych. A je to kousek od stadionu.“
Chodíte na tréninky pěšky?
„Jasně, mně to nevadí, mám to asi deset minut. Omotám si šálu kolem pusy a vyrazím.“
Nejezdíte autem?
„Žádné nemám. Říkal jsem si, že je to divný nemít auto, ale člověk zjistí, že je to fakt zbytečný. Raději jezdím metrem, v Moskvě jsou hrozné zácpy.“
A jako chodec jste v tom zmatku v bezpečí?
„Musel jsem si zvyknout, že když autům naskočí červená, že to ještě nic neznamená. Tak jednou z pěti vám na červenou projedou dvě auta. U nás se to taky stane, ale tady je to pravidlem.“
Jak zvládáte ruštinu?
„Učil jsem se to ve škole, takže jsem si něco oprášil. Mám tady slovník, občas se mrknu na nějaké slovíčko. Oni mě tlačí, skoro po každém zápase musím mluvit s reportéry. Občas se mi stane, že se nedokážu rusky přesně vyjádřit, což je při rozhovoru nepříjemné.“
V Rusku se také hodně cestuje, převážně létá. Jsou lety bezproblémové?
„Každý rok se něco zažije, to bylo i v NHL. Letos jsme jednou vyletěli a mně se zdálo, že nenabíráme výšku. Letěli jsme 200 metrů nad terénem. Furt rovně! Něco nebylo v pořádku. Nepodařilo se jim zatáhnout jedna kola. Byla docela velká nervozita, než nám řekli, o co jde. Museli jsme se vrátit.“
O ruské zimě
Zimu jako v Rusku zažil na Sibiři. A v Chabarovsku, kde bylo minus třicet. „V Moskvě bylo prvního prosince minus pětadvacet a k tomu foukal vítr. Bál jsem se, aby tak nebylo celou zimu.“ Naštěstí v lednu vystoupala teplota k nule. „Až teď posledních čtrnáct dní je dvacet pod nulou.“
O vlaku
V Rusku se na zápasy létá. Jenže přišlo play off a Hašek se spoluhráči jel do Petrohradu vlakem. „Docela nás to překvapilo, jestli ve Spartaku nepočítali s play off a došly peníze?“ Do Petrohradu jeli rychlovlakem tři a půl hodiny, zpátky to bylo horší. „Vraceli jsme se lůžkovým, vyjelo se v půl dvanácté a v Moskvě jsme byli v devět ráno. Vzpomněl jsem si na cesty do Košic a říkal jsem slovenským spoluhráčům, jak se některým klukům nepodařilo vystoupit, jiní vyskakovali oknem a oblékali se na nástupišti. On vlak z Košic přijížděl do Pardubic v půl šesté ráno a všichni chtěli spát...“
O praní
V Moskvě je sám a na hotelu, takže praní prádla řeší vcelku jednoduše. Jednou za 14 dní nahází špínu do tašky a odnese na zimák. „Máme tam takovou paní, která nám pere. Vždycky ji poprosím.“
O metru
Po Moskvě jezdí většinou metrem. Je to mnohem rychlejší než autem. V ulicích ruského velkoměsta jsou permanentní zácpy. „Občas mě lidi v metru poznávají, ale není to tak hrozné. Když se postavím někam do rohu...“ Jen jezdit podzemkou ve špičce je utrpení. Davy se tlačí, mačkají. „Oni to nedělají schválně, nejsou zlí, ale není moc času. Nastupování a vystupování je pořádný fofr.“
O jídle
Jídlo je v moskevském Spartaku týmová záležitost. Obědvá se na zimáku, když je trénink později, je společná večeře. „Vaří docela dobře, ale celej rok je to stejný.“ Když si potřebují spravit chuť, zajedou se slovenskými spoluhráči do steakhousu nebo do Českého domu na guláš či svíčkovou a plzeňské. „A před play off nám udělali tataráček,“ prozradil Dominik, jak čerpali sílu ze syrového masa.
