Oštěpařka Barbora Špotáková: Železný v sukni

Jan Železný může s klidem v duši odejít do sportovního důchodu, pokračovatel rodu oštěpařských šampionů už je na světě! Jen nosí sukni. Rodačka z Jablonce BARBORA ŠPOTÁKOVÁ (25) v sezoně třikrát posunula hranici českého rekordu až na 66,21 m a defi nitivně se usídlila ve světové špici! Málo ji znáte? Tak to napravme!

Báro, že z vás oštěpařku udělali v USA, se tak nějak ví. Ale jak se přišlo na to, že máte v ruce pecku?
„Zvláštní, ale nikdy jsem neměla! Na základce jsem ve třídě vynikala skoro ve všech disciplínách, kromě krikeťáku… Ale jen jsme vzali do rukou oštěp, už jsem hodila nejdál. Prostě to s ním nějak umím.“

Jste vysoká a silná. Odmala jste vyspělejší než spolužačky?
„Vyspělejší ne, ale tu kostru jsem měla. Máme to v rodině, táta je atlet tělem i duší, i v šestapadesáti lítá po stadionu jako šílenec, máma házela diskem a oštěpem. Ty geny, když se spojí, to ani nejde jinak. I brácha je velkej chlap.“

Trápilo vás někdy, že jste velká?
„Jasně že jo!“

Chtěla jste být křehká princezna?
„Určitě. V pubertě o tomhle holka přemýšlí. Smáli se mi, že chodím nakupovat do Otesánka…“

Kam?
„Obchod s nadměrnými velikostmi – Otylka a Otesánek. Hadry jsem odtud nepotřebovala, ale boty jo. Mám nohu třiačtyřicítku.“

Dělala jste sedmiboj, a dobře. Ještě jste od té doby zesílila?
„Určitě. Zkraje tolik, že si to tělo vůbec nepobralo. Ale už jsem se srovnala.“

Záleží vám na vizáži? Hlídáte si, abyste nebyla příliš svalnatá, nenabrala kila?
„Váha je hlavně problém koulařek. To jsou někdy vážně obludy! V oštěpu by kila překážela. Oštěp není o svalech. Pořád se mě někdo ptá, kolik zvednu v benči...“

A kolik?
„Sedmdesát. Jenže já benč skoro nedělám! Nepotřebuju to. Zjistila jsem, že nejlepší jsou shyby. Nejlepší, nejkomplexnější cvik, i na ty malé svalíky, co na čince neudělám.“

A shybů uděláte?
„No moc ne, jsem těžká. Deset bych snad vypotila.“

Váš trenér říká, že jste ohromně akční, k nezastavení, neutahatelná. Na jaký výkon jste hrdá?
„To bude ten můj desetiboj.“

Váš český rekord 6749 bodů?
„To bylo peklo! Vyloženě kaskadérský čin! Neměla jsem nic natrénováno, protože jsem měla po úrazu holeně; únavová zlomenina a k tomu malý nezhoubný nádor v kosti. Čtrnáct dní potom jsem nemohla chodit, jak mě bolely nohy!“

Vzrostl tam váš obdiv k Šebrlemu a dalším profíkům?
„To jo. Ale říkám – já to šla úplně z voleje! Jinak mi přijde, že by to ženský normálně dělat mohly. Ty holky, co byly normálně v tréninku, nijak na huby nepadaly!“

Je vůbec něco, na co byste neměla odvahu?
„Spousta. Nejsem riskér.“

Skočila byste s padákem?
„To jednou určitě udělám, chci to zažít! Když skočila Vondráčková, zvládnu to taky…“

Tak jinak: Na co by jste chtěla mít odvahu?
„Chtěla bych se tolik nebát v letadle. Znám všechny ty argumenty, statistiky, že to je nejbezpečnější přeprava, přesto mi to nedělá dobře.“

Nějaké zlé zážitky?
„Loni. Cesta vrtulákem z Mnichova. Tady jsme vlétli do bouřky, a to byl takový mazec, že se letuška po zemi plazila ke své sedačce připoutat! Tak křečovitě jsem se držela opěrek, že mě dva dny bolelo předloktí.“

Prý se snadno necháte vyhecovat. Kdy jste udělala něco, co byste normálně neudělala?
„Když vím, že mám pravdu, jsem v hádce pro důkaz ochotná udělat leccos. Proto jsem na soustředění v Makarské plavala v ledovém moři k bójce abych dokázala, že to je jen tři sta metrů, a ne kilometr, jak říká trenér a další. Tam i zpět jsem to zvládla za čtrnáct minut, a tedy to nemohly být dva kilometry. Jen jsem pak dva týdny marodila…“

Co byste chtěla umět a neumíte?
„Hrát na nějaký hudební nástroj. Třeba na tahací harmoniku, to je nádhera! A umět všechny jazyky světa, abych si mohla povídat s úplně každým.“

Jaké jazyky znáte a jaké máte ve výhledu?
„Anglicky jsem uměla a pomalu zapomínám, když jsem zahnaná do kouta, vytlačím něco německy. Moc mě láká španělština a maďarština.“

Cože? Taková hatmatilka?!
„Jsem napůl Maďarka, po babičce. Táta umí maďarsky výborně…“

Taky jako svůj vzor uvádíte Elišku Junkovou. Proč zrovna ji?
„Ten osud! Znáte ho? Viděla jsem o ní dokument a úplně mě nadchl! Ve třicátých letech, kdy ženský nemohly nosit skoro ani kalhoty, ona závodila v autě, rallye někde v Itálii a porážela chlapy! Dožila se pětadevadesáti let… Atd, atd. Úžasná žena.“

Fascinují vás motory? Řízení?
„Řídím ráda, ale ještě nemám ani vlastní auto. Když někam potřebuju, od někoho si musím půjčit.“

Ještě se nezahlásil sponzor?
„Ne. A auto bych vážně potřebovala.“

Pro studentku ekologie se nabízí nějaký elektromobil, nebo hybridní toyota, ne?
(zasněně) „Takové vozítko bych podpořila ráda.“

Jste pořád slavnější, někdo se chytne…
„Kéž by! Zatím se na můj účet jen baví. Jako minulý týden rádio Impuls.“

Copak?
„Kanadský žertík: Telefonát, že jsem pozitivní na anabolický steroidy! Hodně drsnej vtípek! Pět minut mě v tom koupali… Až ke konci mi seplo, že to je spíš nějaký pošuk…“

Co o ní nevíte...

• Umí skvěle hrát nohejbal!
• Přítel Lukáš je hasič, společně jedou na dovolenou do Řecka. „S hasičem na Chalkidiki, to je gól!“
• Bratr Dalibor býval nadějný desetibojař, pak přesedlal na boby.
• Miluje tobogány v akvaparcích, na některých prý zajela rekordně rychlé časy!
• Dělá si fotky se slavnými atlety. Nejlepší úlovek? „Překážkář Liu deset minut po svěťáku v Curychu.“
• Kdysi přečetla veškeré dílo Agathy Christie, dnes preferuje literaturu faktu.
• Žere divadlo Járy Cimrmana a filmy Davida Lynche (Městečko Twin Peaks, Blue Velvet, Lost Highway).
• Všude s sebou vozí talismany – lemura Jelimána (dárek od maminky) a řetízek od přítele.
• Má prý šestý smysl. „Předem vím, jak dopadnu. A taky vycítím, když někdo známý zemře. Brrr.“
• Miluje dobré pivo – potkat ji můžete U Pinkasů, nebo U dvou koček. Dá si šunku od kosti, sladké nejí.