Starost novopečeného důchodce:
Jak vysvětlím dětem, proč jsem bulel?

Už při posledním gamu zbožňovaného Američana zmáhalo dojetí, slzy se draly do očí, sotva viděl míček. Při Němcově mečbolu už se jen postavil a počkal na ránu z milosti. Bum! Němec poslal přes síť nechytatelné eso – 7:5, 6:7, 6:4, 7:5.

Agassi se rozběhl k síti podat ruku svému poslednímu přemožiteli, který do turnaje prošel z kvalifikace a s Borisem Beckerem nemá pranic společného... A dál už mu tekly z očí potoky slz. Byl to dojemný konec tenisové legendy.

✔ Andre, napadlo by vás někdy, že to bude právě člověk jménem B. Becker, kdo vás tady vyřadí?
„Ale jo. S někým toho jména jsem prohrál něco zápasů! (smích) Ale dnes bych s radostí potřásl rukou komukoli.“

✔ To eso na závěr…
„Už jsem skrz ty slzy viděl čtyři sta míčů…“ (smích)

✔ Co jste mu po zápase řekl? Něco německy? Od Steffi se přece učíte…
„Ne, německy nic.“

✔ A co tedy?
„Jen jsem mu pogratuloval k tomu, jak mi nakopal zadek…“

✔ A co řekl on vám, si vybavíte? Dokážete se vcítit do toho, jak jemu asi bylo?
„Asi až za nějaký čas pochopím, jak to mohl vidět on. Co říkal, nevím. Vážně ne. Ani nevím, zda jsem ho poslouchal. Sorry.“

✔ Na co jste myslel? Co řeknete lidem? Nebo jste to měl připravené?
„Jednadvacet let jsem si to chystal. Chci říct – o takové chvíli hodně přemýšlíte. Co říct, jak to říct, slovy popsat, co se vás tak dotýká. Těch věcí, co běží hlavou, jsou přitom tisíce.“

✔ Byly to pro vás emotivní chvíle… Plakal jste…
„No právě… Teď to nějak musím vysvětlit dětem. Docela určitě nechápou, proč viděli tátu tak strašně bulet… Nemůžou to chápat, protože táta přece nikdy nebrečí!“

✔ Co vám po zápase řekly? Děti a Steffi?
„S dovolením neodpovím, nezlobte se.“

✔ Co vás tak složilo? Byl to smutek? Radost? Úleva? Zkuste to pojmenovat.
„Pořádně nevím. Asi od každého kus. Byl to smutek, i štěstí. Kombinace vzrušení z konce a z toho, co přijde teď. Bylo to něco, co jsem dosud nezažil a už nikdy nezažiju. Zatím se v té záplavě pocitů plně nevyznám. Dejte mi čas.“

✔ Zkoušel jste si ty chvíle představit předem?
„Raději ne. Nevěděl jsem, čeho se chytit. Byl to krok do neznáma.“

✔ Jste už smířen s tím, že to byl úplně poslední zápas?
„Snažím se o to každý den. Teď mám v duši pokoj. Zítra? To ještě nevím.“

✔ Co si z toho posledního zápasu budete pamatovat? Jakou výměnu?
„Spíš ten aplaus. Třiadvacet tisíc lidí na nohou. Potlesk od svých kolegů. Bude mi to znít v uších po zbytek života.“

✔ Aplaus od kolegů?
„Přišel jsem do šaten a všichni tam stáli a tleskali. To je největší uznání, jakého se člověku může dostat. Od kolegů. Navíc my nejsme parta, co společně něco buduje, o něco se snaží. Tady úspěch jednoho znamená prohru druhého. Jejich potlesk byl pro mě největším vyznamenáním a komplimentem.“

✔ Jak moc vás limitovala v tom posledním utkání záda?
„Byl to očistec. Po zápase s Baghdatisem ve druhém kole jsem se nemohl hnout. Tak zle jsem na tom ještě nikdy nebyl a doktorům patří ohromný dík za to, že jsem se na ten kurt směl dobelhat ještě jednou. Byl to celodenní závod, který oni vyhráli.“

✔ Váš otec říkal, že jste měl skončit právě po zápase s Baghdatisem, odejít jako vítěz. To se vám nechtělo?
„Vzdát? Ne. To jsem mohl udělat už dávno. Jenže já jsem sem nepřijel něco vzdát…“

✔ Hrál jste pod injekcemi? Co vám píchali?
„Zase něco do páteře. Název si nepamatuju, to musíte za doktory. Torburol? Tak nějak…“

✔ Co bude dál? Budete muset na operaci?
„Pokud už se nebudu pokoušet stačit dvacetiletým klukům, budu v pohodě. Pro běžný život je to oukej.“

✔ Takže to spraví jen další dávky kortizonu?
„Operace je možná, ale chci ji podstoupit jen v krajním případě. Aby se to místo vyčistilo a nerv už nebyl tolik drážděn. Ale říkali mi, že když opustím tu enormní zátěž, nebude už se tolik zaněcovat. Takže pokud budu moci normálně žít, hrát si s dětmi a nosit je, na zákrok se nepohrnu.“

✔ Budete hrát dál tenis?
„Máte strach, co? (smích) Turnaj veteránů tady začíná zítra, tak se možná ještě uvidíme…“ (smích) Ale teď vážně: Právě jsem skončil, nenuťte mě myslet na další hraní. Jsem našrot, nějaký čas potrvá, než se posbírám.“

✔ Dáte takhle z fleku tři největší momenty vaší kariéry?
„Zkusím: Výhra na French Open. (1999, stal se pátým tenistou historie, co vyhrál všechny čtyři grandslamy – pozn. red.) První výhra ve Wimbledonu (1992 – pozn.). A první výhra tady na US Open (1994 – pozn.).“

✔ Co váš první vyhraný turnaj v Brazílii? Co ten pro vás znamenal?
„To si pamatuju dost přesně: Fůru peněz! Odvezl jsem si devadesát tisíc dolarů a uspokojení: Máš na rok vystaráno, hochu! (smích) Věřte nevěřte, ale tak jsem to tehdy vnímal.“

✔ Kdyby si dnes za vámi přišel 16letý talentovaný tenista pro radu, co by slyšel?
„Snaž se každý den stát o něco lepším. A nejen na kurtu.“

Po poslední otázce na tiskové konferenci trvající 42 minut všichni žurnalisté povstali ze židlí a rovněž oni Agassiho vyprovodili dlouhotrvajícím potleskem...

Agassi: „Vážně vám budu chybět, nebo jste jen tak dobří herci?“

ANDRE AGASSI

✖ (vl. jménem Andre Kirk Agassian)
✖ Narozen: 29. dubna 1970 v Las Vegas
✖ Výška/váha: 180 cm/80 kg
✖ Úspěchy: Vítěz 60 turnajů ATP, z toho osmi grandslamových (4x Australian Open), 2x US Open, 1x French Open a 1x Wimbledon), vítěz Masters (1990), Davis Cupu (1990 a 1992) a olympijský vítěz (1996). Jednička žebříčku ATP 1995 (30 týdnů) a 2003 (13 týdnů).
Stav: Ženatý (podruhé), manželka Steffi Grafová, syn Jaden Gill (nar. říjen 2001), dcera Jaz Elle (nar. říjen 2003).
Předchozí partnerky: Brooke Shieldsová (herečka), Barbra Streisandová (zpěvačka).
✖ Výdělek na turnajích: 31 110 975 USD (684,5 mil. Kč)

Autor: Martin Brejla