Zápisné? Nový kapitán se prohne!

On, mlčenlivý hoch z pražského paneláku, jde dirigovat nároďák tak, aby proplul kvalifikací na EURO 2008.

„Tomáš je ideální volba. Mladá krev, a tudíž ne jen na následující dvouletý cyklus,“ glosoval kouč Karel Brückner. Co na to »Rosa«? Byl volbou »rady starších«, ve které sám seděl, překvapen? „Myslel jsem si, že kapitánem bude znovu Tomáš Galásek. Jenže pak se rozhodovalo na delší dobu,“ mnul si Rosický čelo. A vzápětí dodal. „Ale na druhou stranu, už když před dvěma roky na čas odešel Pavel Nedvěd, jsem věděl, že oči se upřou na mě. Beru jako velkou čest skutečnost, že povedu nároďák na hřiště, do boje.“

Kladl si podmínky? Nový vůdce vysvětluje: „To nejsou podmínky. Jistě že se mluvilo o naší hře. Tak jsem řekl, že se musíme vrátit k poctivé hře. Nesmíme si myslet, že každého přestřílíme. Vždyť nám chybí Baroš! Musíme hrát zezadu a nedostávat takovou spoustu gólů jako třeba se Srbskem.“

Rosický tvrdí, že ví, co ho čeká: „Zažil jsem už spoustu kapitánů. Kohlera v Dortmundu, Poboráka v nároďáku a další. Od každého si něco vezmu.“ A co jeho hlas? Či spíš hlásek nebude muset přitvrdit? „O tom to není, vždyť řvát umí každej,“ směje se »Rosa«.

Ovšem nad částkou, kterou musí za kapitánskou pásku poslat do reprezentační kasy, mu úsměv tuhne na rtech: „Neřeknu kolik, ale je to pořádná pálka. To jsem tedy koukal.“ Teď ještě, aby koukal v sobotu Wales… „Bude to těžké, ovšem jak říkám, musíme držet obranu a být trpěliví.“

Proč právě »Rosa«?

1. Je kapitánem pro budoucnost.
2. Na rozdíl od Galáska má Košťálovu podporu.
3. Kouč Brückner je do něho fotbalově»zamilovaný«.
4. Hraje v top klubu – v Arsenalu.
5. Pozice tvůrce hry ho k tomu předurčuje.
6. Galásek se s faktem, že o pásku přijde, smířil.
7. Koller kapitánem být nechtěl.

Radka Kocurová: Slečna »kapitánová«!

To je partie. Co by za ni jiná dala? Televizní rosnička a modelka RADKA KOCUROVÁ (25) je přítelkyní fotbalové megastar Tomáše Rosického. Hráče slavného Arsenalu s platem přibližně 150 milionů korun ročně a od úterý navíc kapitána české reprezentace. Čili slečna »kapitánová«! Co myslíte: je pyšná?

„Pyšná? Mám radost. Jsem ráda za Tomáše,“ zní jiskřivý smích půvabné krásky. „Poblahopřála jsem mu. Jestli mám pro něho dárek? Tak to je naše tajemství,“ culí se dál Radka.

Jak často teď Tomáše asi uvidí? Ona musí v televizi rozhánět mraky na virtuální obloze, on se vrátí do Londýna hrát nejlepší ligu světa... Radka je tajemná tak, jak má žena být: „Budu v Anglii. Budu za Tomášem jezdit, ale nic o bydlení ode mě slyšet nechtějte. To si nechám pro sebe. Já zase tak slavná nejsem, aby se tohle o mně muselo vědět.“

Radosti a starosti fotbalového kapitána

PRAHA (tom) – „Nechte nás na pokoji, nějak si to rozhodneme. Vždyť to nakonec není důležité.“ Takové a podobné věty slýchávali novináři z tábora české fotbalové reprezentace na prostou otázku – kdo bude kapitánem? „Funkce kapitána je vždycky důležitá a zavazující,“ oponuje VÁCLAV NĚMEČEK (39). Je osobou nad jiné povolanou, v reprezentaci nosil pásku na rukávu v letech 1992–96. Kromě toho »kapitánoval« i ve Spartě. Jaké jsou podle něj povinnosti, radosti a starosti z takové funkce vyplývající?

Před zápasem: „Musíte podepsat zápis. Ale to je jen formalita, o všechno se stará vedoucí mužstva. Před losem jsem se domluvil s brankářem, na jaké straně chce začínat. Podle slunce nebo větru.“

Kapitánská páska: „Nepral jsem ji. Ale ne snad kvůli rituálům. Spíš z pohodlnosti (směje se).“


Jak tehdy probíhala volba: „Kapitána určil trenér. Ať už Máčala, nebo po něm Uhrin.“

Slovo v kabině: „Tak od toho tam ten kapitán přece je. Musí komunikovat. Za spoluhráče oroduje v běžných věcech. Třeba jestli se posune jídlo kvůli delšímu odpočinku a tak. Jako v běžném životě.“

Vyjednávání o prémiích: „To se konzultovalo v širším kruhu. Z hráčů jsem u toho nebyl sám.“

Zákazy a příkazy spoluhráčům: „Ne, za mě byla v reprezentaci naprostá volnost.“

Když přišla krize: „V nároďáku je to složitější, tam se hráči hned po zápase rozprchnou. Ve Spartě to bylo něco jiného. Řekl jsem – jde se na pivo – a šlo se. Tam jsme si všechno vyříkali, nikdo v sobě nic nedusil. Bez toho to v partě podle mě nemůže dobře fungovat.“

Autor: Petr Němec
Foto Aha!: Denisa Hamerníková, archiv