Zdeněk Müller: Nemůžu mluvit... Dlouholetý kouč hokejistů Kladna si po mozkové příhodě chodí pro podporu a čte Mein Kampf!
Osm let pro něj začátek září znamenal jediné: start kolotoče hokejové extraligy na střídačce Kladna. A stál by tam i letos, kdyby… Kdyby jej na přelomu roku nepostihla mozková příhoda! Takhle je kouč Zdeněk Müller (57) rád, že vůbec žije. Byl v umělém spánku, v nemocnici strávil skoro čtvrt roku. V osudný den měl štěstí, že měl otevřené dveře do domu. Teď už je jedinou památkou jizva na krku, kudy měl zavedenou kanylu. Co chvíli si ji tiskne, aby mohl alespoň trochu mluvit.
Trenére, zkuste popsat, co se vlastně tenkrát stalo.
„Už 30. prosince mi bylo špatně. Ráno jsem se probudil, manželka byla v práci. A najednou jsem byl mimo. Nemohl jsem se hýbat, jen jsem ležel.“
Jak dlouho to trvalo?
„Dvě a půl hodiny. Nemohl jsem nikomu zavolat, nic... Bezmoc. Těžká situace, hlavou vám běží spousta věcí. Naštěstí za mnou přišel kamarád, dal mě do kupy a odvezl do špitálu.“
Bylo štěstí, že jste měl otevřenou branku…
„No, to bylo. Kamarád dole zvonil, já to slyšel, ale nemohl jsem nic dělat.“
Jak se máte teď?
„Celkově dobře, ale až se mi zahojí jizva na krku, bude to o dost lepší. Holt nemluvíme. V kabině bych nebyl slyšet. (usmívá se) Půjdu 30. září na kontrolu, uvidím, co s ní bude dál. Jestli se zacelí, nebo se bude muset zašít.“
Petr Mikolanda, fotbalista Žižkova, který utrpěl dvě mozkové příhody, říkal, že se mu třeba z hlavy úplně vytratila francouzština. Vypadlo něco i vám?
„Jeho příběh znám. Mně zase vypadla z paměti němčina. A znovu už se ji učit nebudu.“ (usmívá se)
Dlouho jste nikoho nepoznával. Kdo první vám pak »naskočil«?
„Manželka. Přišla za mnou s dcerou a poznal jsem je hned. Bylo to přitom v době, kdy jsem si na spoustu věcí nemohl vzpomenout. Teď už samozřejmě poznávám všechny.“
Osm let jste byl zvyklý na to, že pro vás touhle dobou začíná na Kladně sezona. Je to pro vás zvláštní pocit, že nemusíte na stadion?
„Určitě je to změna. Do konce roku budu marodit, pak se uvidí. Smlouva mi skončila v dubnu, teď si chodím pro podporu.“
Máte po letech volno. Vrátil jste se k nějakému koníčku, na který jste neměl čas?
„Třikrát týdně jezdím na kole. Pětatřicet kilometrů. To se dá v pohodě vydržet. Taky se starám o zahrádku a čtu. Teď zrovna Mein Kampf od Hitlera. Je takhle tlustá.“ (ukazuje a skoro mu nestačí dva prsty)
Neláká vás jít se sklouznout na bruslích na led?
„Zatím mě to k ledu moc netáhne, i když na tréninky a na zápasy se chodím dívat. Myslím, že Kladno skončí lépe než loni. Boleslav a Litvínov hodně oslabily, možná by se mohl povést i postup do play off.“
Když chce Zdeněk Müller líp a déle mluvit, musí si prsty stisknout stále otevřenou ránu na hrdle.
Kladenské lavičce velel v posledních osmi letech...
