Vlastimil Petržela: Trénink? To musí být svátek!

Nikdy neříkej nikdy! Tohle rčení by si měl trenér VLASTIMIL PETRŽELA (53) zapamatovat. Ještě minulou sobotu tvrdil, že do české ligy se nikdy nevrátí. A v pondělí už ho olomoucký ředitel Kubíček uváděl do funkce za odstupujícího jmenovce Paličku. Charismatický kouč osvícený petrohradskou polární září přebral mužstvo v hodně špatném stavu. A už zítra ho čeká premiéra jako hrom! Na Strahově proti Slavii, ve které strávil nejlepší fotbalová léta a později ji i trénoval.

Máte za sebou první dny s mužstvem. Už jste odhalil, v čem spočívá jeho trápení? Kde má slabiny?
„I kdybych viděl slabinu, tak si ji nechám pro sebe. Těch problémů je víc, ale mluvit o nich nechci.“

Dobře. A překvapilo vás něco?
„Kluci jsou takoví bez nálady, na tréninku není žádná atmosféra. To se musí samozřejmě změnit. Trénink pro ně musí být svátek. Plyne to z toho, že se jim nedaří, že mají málo bodů. Ale to už je naše věc, abychom se o to postarali.“

V sobotu jste v Olomouci byl. Sledoval jste zápas s Libercem. To jste opravdu vůbec nic netušil?
„Ne. Měl jsem v létě nějaké nabídky, ale všechny jsem je odmítnul. Řekl jsem si, že to nějak přečkám, že si poprvé za kariéru udělám aspoň půl roku volno. Ale ono to nejde.“

Je známo, že olomoucký ředitel Kubíček je váš dobrý kamarád. To vás do svého klubu nikdy nelákal?
„Ale to víte, že lákal. Už dlouho. Já jsem věděl o tom, že Olomouc má zájem. A při zápase jsem jí upřímně fandil. Prožíval jsem to i za Vlastu Paličku, ten tlak na něj byl hroznej. To, co křičeli diváci, bylo až nevkusný, hulvátský. Pak už to bylo rychlý, protože funkcionáři byli...(chvíli přemýšlí) neřeknu otravní, ale určitě neodbytní (směje se).“

Panu Kubíčkovi se asi nedalo odmítnout...
„Nedalo. Ani schovat se před ním nešlo (směje se).“

Ještě nedávno jste ujišťoval veřejnost, že do české ligy už se nikdy nevrátíte. To měl pan Kubíček tak silné argumenty?
„Ne, nebyly moc silné. Jestli myslíte otázku peněz, tak to se mýlíte. To je absolutní nesmysl. Mužstvo je ve strašně špatným stavu. Tohle je pro mě motivace.“

Mluvil jste s vaším předchůdcem Paličkou?
„Nemluvil, a ani to nehodlám dělat. Nedělal jsem to nikdy. Samozřejmě, když se potom potkáme, tak si o tom můžeme promluvit. Nechal jsem si tady asistenta Jirku Fryše. Jsme kamarádi ze školy. Myslím, že on mi dá dobré informace.“

Bavili jste se s ředitelem Kubíčkem o nějakých posilách?
„Když on je hrozně opatrný na peníze (směje se). Ono to bude záviset na dalších věcech. Ale hlavně v útočné fázi se posílit potřebujeme.“

Po svých předchozích štacích jste si rád vodil své oblíbence. Počítáte s nimi i teď?
„Bohužel, tihle kluci, co jsou v Rusku, mě hrozně zklamali. Oni jsou spokojení, když sedí na lavičce. Přivedl jsem je tam ze Sparty, když nehráli. Šírla, Mareše nebo Horáka, všechny tyhle kluky. Když jsem je teď prosil o pomoc, řekli mi, že jsou tam spokojení. Oni si tam v principu vydělají za měsíc tolik, co tady za rok. A to jim stačí. Ale přemlouvat už je nebudu. Já je nepotřebuju, oni budou třeba ještě někdy potřebovat mě. A v Rusku jim teď bude hodně těžko, když jsem odešel.“

Olomoučtí fanoušci se obávají, že pod vámi nemá příliš šancí brazilský technik Melinho. Že takovéhle hráče nemáte rád. Co jim vzkážete?
„Že je to absolutní nesmysl (důrazně). To mě špatně znají. Ale já vím, ono se o mně navykládalo věcí... (povzdechne si).“

Třeba?
„Že hráčům zavazuju oči a nechávám je jenom běhat.“

A jak to tedy bude s Melinhem?
„Já mám rád fotbalisty a Melinho je fotbalista jako hrom. Je výborný, každým pohybem, každou přihrávkou. Jen se bojím, jestli na to po tom zranění bude mít fyzicky. Ale i za tohohle stavu by pro mužstvo bylo mnohem horší hrát bez něj než s ním. Vždycky je lepší mít někoho, kdo to s míčem umí, kdo je pro soupeře nepříjemný. To přece není o tom, že tam někdo bude bezhlavě lítat.“

Cítíte obecně podporu fanoušků? Na internetových stránkách je mnohem více pozitivních reakcí než těch negativních.
„Já nevím, nemám o tom žádný přehled. Tady nemá trenér k dispozici takové vybavení, jako jsem měl v Petrohradu. V kanceláři mám zatím jen holý stůl. Ještě nemám počítač, takže nemůžu na internet. Všechno se to seběhlo hrozně rychle.“

Taky se od vás očekává atraktivnější styl. Teď se hrálo hodně na obranu...
„Tak to se hrát nebude (důrazně skočí do řeči)! Cílem bude především gól dát, než ho nedostat.“

Půjde to?
„Podívejte se. Tohle mužstvo běhá, na tréninku hraje dvacet minut na dvě, a nedá gól. To o něčem vypovídá. Ale musí to jít. Jsou tady většinou mladí hráči a je potřeba s nimi neustále mluvit. Cítím u nich strašnou nedůvěru ve vlastní schopnosti. Ale jinak jsou šikovní, to je vidět, je to jen o tom věřit si.“

Jste proslulý metodou cukru a biče. Kterou část budete uplatňovat víc?
„Když hráči pochopí, o čem ten profesionalismus je, tak žádné problémy mít mezi sebou nebudeme. Aspoň co mám zprávy od asistenta, tak kluci jsou hodný. Třeba se životosprávou tady nikdo problémy nemá. Na to jsem háklivý, sám jsem zarytý abstinent a nekuřák.“

Takže se vás nemusejí bát?
„Nemají proč. Nějaký pravidla si stanovíme, a když je nebudou porušovat, tak já už tuplem ne. Abych je buzeroval kvůli ničemu...“

Na co tenhle tým vlastně má?
„Na to vám zatím nedokážu dát přesnou odpověď. Neviděl jsem hrát všechna mužstva. V poslední době jsem byl skoro na všech zápasech Sparty, Jablonce, Liberce a Slavie. Myslím si, že nebudeme hrát hůř než ostatní mužstva. Já udělám všechno pro to, aby se mužstvo dostalo nahoru.“

Dá se v nedělním zápase na Slavii očekávat nějaký radikální řez v sestavě?
„Na to je brzy. Víte, tady je jeden velký problém. Prohlížel jsem si sestavy z minulého jara. A tam byla skoro každý zápas jiná sestava, jiný systém. Teď na podzim to bylo vlastně podobný, a to je pro ty mladý kluky strašně těžký. Neustále měnit systém. To je první věc, kterou musíme změnit. Ne reagovat na to, jak hraje soupeř. Tady byli asi jenom dva hráči, kteří odehráli třináct utkání. To mě trochu vyděsilo.“

Pane Petrželo, myslíte si, že je kolegiální, když se jde trenér bez angažmá podívat na zápas, ve kterém jde jinému trenérovi o krk? Jak byste se cítil vy?
„Já jsem byl v takových rolích několikrát, ať už ve Spartě, nebo ve Slavii. Bohužel, je to tak. Navíc, já jsem byl v Olomouci jako normální divák. A nakonec to dopadlo úplně jinak.“

A je to kolegiální?
„Kolegiální, nekolegiální... V Rusku by vás vyhodili po dvou zápasech, který poděláte. Tam by to nenechali ani tak daleko dojít. Je to tvrdá profese, bohužel. Nebo bohudík, jak se to vezme. Pro Vlastu (Paličku) to možná bylo vysvobození. To muselo být asi hrozný trápení. On na tom škodný nebude.“