Nejlepší český motocyklista Lukáš Pešek: Nemám kamarády...

● Proč miluje vodní skútry?
● O čem se hádá s tátou?
● Proč v Praze nejezdí na motorce?
● A jak tráví čas před závodem?

Možná i proto má Česko po letech opět motocyklového závodníka, který může pomýšlet na vítězství v Grand Prix. LUKÁŠ PEŠEK (20) ani jiný cíl nemá.

Lukáši, teď se vám daří, jste favoritem třídy do 125 ccm, budujete si respekt v motocyklovém světě. Ale vzpomenete si na první závod v Brně v roce 2002?
„Už jsem měl jet rok předtím, ale z nějakých důvodů mi nedali divokou kartu. Strašně mě to zklamalo. A pak, když jsem ji dostal, tak jsem se už těšil. Celej rok. Byl jsem nabuzenej, že můžu něco dokázat.“

Jenže jste nedopadl dobře. Spadl jste a zlomil si ruku...
„Nejsem člověk, který se smíří s tím, že pojede dvacátej nebo třicátej. Nezkousnu to. I když jsem jel ve skupině kolem šestnáctého místa, všechny jsem chtěl předjet... Šlo to jen v zatáčkách, protože na rovině mi ujížděli. A tři kola před koncem mi tu zatáčku někdo zavřel. Natloukl jsem si.“

Jaký jste měl pocit?
„Dobrej. Věděl jsem, že jsem rychlejší než ostatní, když dostanu lepší motorku. Skvěle jsem si zazávodil. I když to odnesla ta ruka.“

Pádů jste za poslední čtyři roky měl už desítky. Ten nejhorší?
„Nerozlišuju pády na dobrý a špatný.“

Tak aspoň řekněte, co se závodníkovi odehrává v hlavě, když letí z motorky?
„Každý to má jinak. U mě je první vztek. A pak už jdu pryč...“

Máte z pádů strach?
„Ne, to ne.“

Dají se trénovat?
„Pády musejí být přirozený. Je to tak rychlý, že to ani jinak nejde. Možná to někdo dělá. Ale já to nechávám na tělu. Aby si to pobralo samo.“

Co děláte v den závodu?
„Dřív jsem jezdil motorky na PlayStationu. Teď už ho nepotřebuju, všechny tratě mám sjetý. A navíc tuhle v Brně znám ze všech nejlépe.“

Takže cítíte co? Napětí?
„Ne. Snažím se být uvolněný, vtipkuju. Neškodí mít poblíž někoho, s kým si popovídám o něčem jiným než o motorkách. Nad samotným závodem začnu přemýšlet až tak půlhodiny před startem.“

Dodržujete nějaké rituály?
„Nic zvláštního, jen být v pohodě, “

Kterou část závodu považujete za nejobtížnější?
„Nejtěžší jsou starty. Vůbec mi nejdou. (trpce se usmívá) Propadnu se dozadu a vyškrábat se zpátky není jednoduchý. A pak jsou důležitý poslední tři čtyři kola. Tam se jede na krev. Agresivně. Člověk si musí dávat bacha.“

Proč vám starty nejdou?
„Kdybych to věděl, už by mi šly!“

Je to o psychice?
„Určitě. Vím, že mi nikdy nešly. Navíc jsem o tři kila těžší než ostatní. Což mi taky nepřidává.“

Musíte si hlídat váhu?
„Jo. Cvičím každý den. Jak přestanu, hned přibírám. Ráno chodím do posilovny, odpoledne sportuju. Volejbal, malý fotbal, baví mě vodní skútry.“

Také se ví, že hrajete golf...
„Jsem začátečník. Kartu už mám. Ale handicap 54... Není moc času. Odpaliště mám pět set metrů od baráku, tam jsem často. Ale na hřiště jdu jen dvakrát třikrát do měsíce.“

Vodní skútry jsou větší zábava?
„Od loňska už jsem se to naučil. Oproti motorce je skútr strašně vratký. První den jsem se spíš potápěl, než jezdil po hladině…“ (směje se)

Váš otec Karel je zároveň vaším manažerem. Jaké to je pracovat s ním v jednom týmu?
„Je to můj pomocník a organizátor. Víme, co od sebe můžeme čekat.“

Škorpíte se mezi sebou?
„Občas se pohádáme. Ale to je asi normální, že jo?“

V čem jsou největší rozpory? (směje se)
„To bych nerozebíral. Ale není to nic kolem motorek.“

Takže se to týká vašeho volného času? Hlídá vás hodně?
„Tak půl na půl. Úplnou volnost nemám. Někdy je složitý se ho doprosit, abych někam mohl jít. Záleží na náladě. A na tom, co nás čeká. Míval jsem na něj finty, jenže už nezabíraj...“

Čím je pro vás česká Grand Prix výjimečná?
„Snad jen v lidech, kteří mi pomůžou fanděním. Jinak to je stejný.“

Máte rád trať v Brně?
„To mám. Akorát je hodně široká, takže potřebujete výkon motoru.“

Kolik kamarádů vám volalo, abyste jim do Brna sehnal lístky?
„No, já těch dobrých moc nemám. Ty jsem našel, když jsem měl špatný sezony. Když se někdo z nich ozve, tak nějaký volňásky vždycky seženu.“

S kým mezi motocyklisty nejvíc kamarádíte?
„S nikým! To nejde mít soupeře za kamaráda! S českýma klukama jsme v pohodě.“

Jezdíte na motorce i v normálním provozu?
„Vůbec. Jsem z Prahy, tam je vždycky provoz a neohleduplní řidiči. Když někam potřebuju popojet, vezmu si skútra. Ale jinak všude autem. S automatem. Nebaví mě řadit. Toho mám dost při závodech.“

Co o něm možná nevíte...

✔ ŘÍKAJÍ MU ČESÍLKO. Přezdívku zdědil po tátovi, který míval dlouhé vlasy. Teď má postavičku vodníka vyšitou i na kombinéze.
✔ MOHL BÝT FOTBALISTOU. Hrával za Háje, přitom ho chtěli do dorostu Sparty i Slavie. Ale vyhrály motorky.
✔ VYCHOVÁVÁ HO TÁTA. Máma se od nich odstěhovala před deseti lety, Karel Pešek se nejdřív staral o Lukáše, teď i o jeho mladšího bratra Karla.
✔ JEŠTĚ NEMÁ MATURITU. Kvůli kariéře se protahuje jeho středoškolské studium, zbývají mu tři zkoušky, aby směl jít k maturitě.
✔ UŽ ZKUSIL I 250 CCM. Ale jen nakrátko, v roce 2002, to zaskakoval za zraněného Jaroslava Huleše.

Autor: Radek Lain
Foto pro Aha!: Igor Zehl, ČTK