Lebka křupla potichu. S frakturou čelní kosti dohrál poločas

Prasklá lebka, taková diagnóza zní děsivě. Jak se léčí? Klidem v posteli, nic jiného na to není. Teplický záložník MICHAL DOLEŽAL (28) s frakturou lebeční kosti dohrál v neděli zápas, dokonce se trefil z penalty a dal gól.

Stalo se mu to hned zkraje zápasu. V hlavičkovém souboji s Patrikem Sieglem nejprve odtrkl míč, ale brněnský záložník mu vzápětí narazil hlavou do čela. „Byla to dělovka, přímo nad levé oko,“ vzpomíná teplický fotbalista. Houževnatostí je proslulý. Po krátkém ošetření vstal a hrál dál. „Ani to nekřuplo, nic. Ale ke konci poločasu mi začala téct krev z nosu a pusy, bolest se stupňovala. Vylekalo mě to, tak jsem se nechal vystřídat.
“Odjel hned do nemocnice, ale rentgen nic neprokázal. Tak se vrátil zpátky na Stínadla dokoukat zápas. „Jenže druhý den jsem se vysmrkal a nateklo mi oko, nalilo se krví, jako kdybych dostal ránu pěstí. Udělala se mi boule a znovu začala téct krev z nosu,“ popisuje svůj stav Doležal. Mazal znovu do nemocnice a další vyšetření magnetickou rezonancí odhalilo prasklou čelní kost nad levým okem. „Měl jsem taky pěkný monokl. Za dva dny naštěstí zmizel.
“Tvrďák Doležal ani nehne brvou, bere zranění jako běžnou zlomeninu. „Prasklá kost? To sroste do tří neděl,“ povídá s klidem. Už ostatně podobné zranění měl. Před lety mu kdosi prorazil loktem levou lícní kost. „To bylo horší, museli mi vpáčenou kost vracet zpátky. Drátkem. Vrazili ho dovnitř a vytáhli úlomek nahoru.“ Mráz běhá po zádech, když to popisuje.
Zraněný bojovník leží v posteli a těší se na zítřek, až spustí poprvé playstation. „Doktor mi televizi nezakázal, ale aspoň pro hraní playstationu jsem si nařídil pětidenní klid. Jen jsem četl noviny, koukal na hokej a poctivě ležel,“ povídá pacient.
Bere prášky, aby se do dutin v přední části lebky nedostala infekce, nesmí smrkat a spát na břiše. „Nesmím ani dýchat nosem. Aspoň, že můžu televizi. Když jsem měl otřes mozku, nepovolili mi nic.“ Teď musí aspoň měsíc v posteli vydržet. Žádná sádra, obvaz nebo zpevňující štít obličeje, jen klid. „Snad stihnu ještě pár kol na konci sezony,“ přeje si Doležal. Teplice mohou bojovat o titul a právě takové drsňáky potřebují.