Mládí vpřed!
5:00 – Osobnost. Profesní kvality. Konexe. To se všechno předpokládá. Ale co mládí? Vypadá to, že i to se stává základním kritériem při výběru nového kouče fotbalové reprezentace. Dobám prošedivělého doyena Karla Brücknera odzvonilo, od jeho časů sedají na žhavou židli mladší a mladší.
Až dnes ráno Ivan Hašek zaklapne desky s agendou, jen je předá svému asistentu Michalu Bílkovi. Ještě mladšímu kamarádovi z éry vítězné Sparty osmdesátých let. Ale proč ne...
Brücknerova moudrost už dávno není tím nejlepším posudkem pro místo na lavičce nároďáku. Profesorská uvážlivost nefrčí. Ubylo úcty, hráči respektují vzory, které sami viděli hrát. Zároveň rozumějí tomu, když je kouč parťák. Razantní střelec, přirozená autorita, rozhodný šéf. „Michala znám. Je to úspěšný trenér, odborník,“ tak uvedl Hašek do funkce asistenta bývalého parťáka Bílka. Sedí mu i lidsky.
A Bílek byl vždycky mezi hráči oblíben. Dlouho držel nad vodou podprůměrné Blšany, aby nespadly z ligy. Hrál pěkný fotbal s Plzní a udělal double se Spartou. A i jeho kaňka ho zlidšťuje a potěší černá zákoutí dušičky reprezentanta. Bílek se před dvěma lety popral v restauraci, kde byl navíc přistižen in flagranti. „Míša byl vždycky jako jeden z nás. Měl rád srandičky. Ale i tak měl obrovskou autoritu,“ vzpomíná Pavel Horváth, kapitán Plzně.
Když holohlavý asistent národního týmu Eda Poustka v létě vtipkoval: „My jsme tu všichni lebkouni, sem se nikdo jiný nedostane...“ jako by tušil, že to bude setrvalý trend.
Lysou lebkou se pyšní Hašek i Bílek, třeba i tohle, v nadsázce pochopitelně, je to nejlepší doporučení. Dalším v řadě může být třeba Jakub Dovalil... Vězte, že sázka na mládí se vyplácí, podívejte se třeba na hokejovou reprezentaci. Vladimír Růžička vzal poprvé nároďák v jednačtyřiceti. Stal se mistrem světa, hráči za ním oddaně jdou a věří mu. Příklad hodný následování...
