Jan Haluza: Trénoval jsem Emila!
5:00 (jč) – Stál u prvních úspěchů legendárního běžce Emila Zátopka. Čtyřnásobného olympijského vítěze piplal při jeho prvních vážných atletických krůčcích ve Zlíně v letech 1942–1945. Následné úspěchy svého svěřence však Jan Haluza (95) sledoval zpoza mříží komunistického kriminálu.
Na svůj věk nesmírně čilého pána navštívil deník Aha! v Pozlovicích na Zlínsku. Není divu Haluza – byl vynikajícím běžcem, dvakrát vyhrál už za první republiky velmi populární Běchovice. Se Zátopkem se poprvé setkal ve Zlíně v roce 1942. „Na starém hřišti jsem viděl zajímavého kluka, bylo mu dvacet a vypadal na dráze výborně. Ale o atletickém tréninku neměl nejmenší ponětí,“ líčí první dojem z budoucí hvězdy.
Zatímco Zátopek zamířil po válce do Prahy a v roce 1948 na olympiádu do Londýna pro první zlato, Haluza šel do vězení. V nesmyslném procesu byl obviněn a odsouzen za smyšlenou hospodářskou sabotáž a vyzrazení státního tajemství. „Bylo to něco strašného!“ dodnes se mu derou slzy do očí při vzpomínce na tu křivdu.
Zátopkovo londýnské zlato mohl ještě vychutnat u radiopřijímače. Ovšem za čtyři roky, když český šíp proletěl třemi helsinskými cílovými páskami (5, 10 km a v maratonu) coby olympijský vítěz, trpěl už v neblaze proslulých komunistických kriminálech. Vystřídal jich za šest let celou řadu počínaje vyšetřovací vazbou s elektrickými šoky a bitím v Uherském Hradišti a konče hrůzným Jáchymovem. „Víte, je mi 95, ale už mám vlastně přes sto, za každý rok z těch šesti si k životu přidávám jeden další,“ říká trenér, kterému Zátopek vysekl poklonu, na kterou se nezapomíná: „Nedlouho před smrtí prohlásil: Nebýt Haluzy, nebylo by Zátopka,“ uzavírá Jan Haluza.
