Světové hryza krslíků v Belfastu: Tak peláší pidižvíci
5:00 (mich) – Kdekdo ví, že Šmudla už má po vojně, a tak do toho praštil. Ale málokdo tuší, že se kromě svatby konají také Světové trpasličí hry. Ovšem ne v lese na jehličí, ale v severoirském Belfastu. Přes dvě stovky pidižvíků tady od neděle celý týden soutěží v běžných sportech.
Běhají, házejí oštěpem, plavou. Mají krátké nožičky, tretry kupují v dětských velikostech, ale uhánějí jako atleti běžného vzrůstu. Nemyslete si, tihle mrňousové by vám to natřeli. Stovku umějí za 14 sekund! A desetimetrový sprint za 3,10!
Ovšem takový Honza Železný mezi trpaslíky oštěpem hodil na minulých hrách 31,47 m. Světový rekord mezi »velkými« oštěpaři má ale hodnotu 98,48 metru. Tady je rozdíl patrný. Co jsou zač? Narostli tak okolo metru, možná o trochu víc. Trpí achondroplazií, což je genetická porucha, jejíž příčinou je zakrslost. Ale chuť sportovat a bojovat mají možná ještě větší než zdraví lidé. „Už se těším, až rozsekáme v basketu Američany. Stáhneme je z trenek,“ nadšeně vyprávěl australský programátor Michael Blair, když dorazil do Belfastu. Baskeťák, co se vytáhl jen na 124 cm, vysvětluje, jak se hraje. „Hřiště je stejně velké, jen koše jsou níž a hrajeme s míčem číslo pět, ne sedm.“
Nemá problém se svojí výškou, jako všichni z dvoustovky sportovců, kteří v Severním Irsku bojují o medaile. „Vše s humorem. Naučili jsme si ze sebe utahovat. To byste měli slyšet ty vtipy, jaké na sebe máme,“ uchichtl se ještě Blair a už táhl kolečkovou tašku z letištní haly. Tašku, ve které by v nouzi mohl i přespat...
