Zlatý sen skončil

Šťastným střelcem Grosso
Rozuzlení ve 119. minutě

Pevnost zvaná Vestfálský stadion padla. A s ní se rozplynuly i německé myšlenky na titul. Po drtivém a nakonec i úspěšném náporu v prodloužení vyplenili Dortmund Italové.

Pořadatelská země pláče. Milion lidí před velkoplošnou obrazovkou v Berlíně, další statisíce v ostatních německých městech. 29,66 milionu Němců doma před televizí. Čtrnáctkrát domácí v Dortmundu neprohráli, symbolem zmaru se stalo až pořadové číslo patnáct. Hráčem, který Němcům z rukou vyrval lístek do finálového boje, se stal Fabio Grosso. Fotbalista, jehož celá země dopředu považovala za nejslabší článek italské sestavy. Jeho dokonalou falšovanou ránu a konec prodloužení dělila pouhá minutka. „Bylo by nefér, kdybychom nevyhráli, nebo zápas dospěl až do penaltového rozstřelu. Naše hra byla na vyšší úrovni,“ radoval se trenér Italů Marcello Lippi.

A zejména posledních třicet minut mu dává za pravdu. Gilardino pálil do tyče, Zambrotta zatřásl břevnem. Pověstná německá kondice byla najednou tatam, »squadra azzura« dominovala. „Hned v kabině jsem klukům řekl, že na sebe mohou být pyšní za to, co tady dokázali,“ nevěšel hlavu domácí lodivod Jürgen Klinsmann, jehož budoucnost u týmu zůstává ve hvězdách. Při spekulacích o jménech jeho možných nástupců padají jména jako Sammer, Hitzfeld nebo Daum. Naopak Apeninský poloostrov se tetelí blahem. „Můžeme porazit kohokoli včetně Marťanů,“ překypuje nadšením italský list Il Messaggero. V roce 1982 Italové ve finále »smázli« právě Německo 3:1, o dvanáct let později v penaltovém rozstřelu proti Brazilcům selhali. Dalších dvanáct let uběhlo a závěrečný part se bez Italů v neděli neobejde. V cestě bude stát Zidanova Francie.