»Psíčková« v poháru? František Kaberle: Vyloučit se to nedá
PRAHA – Léta se traduje, že se v kabině kladenských hokejistů jedí psi. Teď se do města dostane nejslavnější pohár – Stanley Cup – s příhodnou miskou nahoře.
Léta se traduje, že se v kabině kladenských hokejistů jedí psi. Teď se do města dostane nejslavnější pohár – Stanley Cup – s příhodnou miskou nahoře. Obránce Caroliny Hurricanes FRANTIŠEK KABERLE (32), jenž včera přiletěl z Ameriky, nevymýšlí žádnou čertovinu. Ale člověk nikdy neví. Vždyť vyhrát NHL se podaří třeba jen jednou za život.
„Do bazénu ho nehodím, nerad bych o něj hned přišel. Divoké věci s ním neplánuji, uvidíme, jak se oslavy vyvrbí,“ usmíval se šťastný vítěz po příletu do Prahy. A co ti psi, budou se podávat ze Stanley Cupu? Zgustnou si kamarádi na »psíčkové« z hokejového stříbra? „Nemůžu to vyloučit, ale já osobně ještě psa neměl. Takže asi ne,“ nebyl si jistý, jak všechno dopadne. Každopádně by se měla v Kladně slavná trofej objevit začátkem srpna, na jeden den.
Obránce ze slavné kladenské líhně věřil, že si pohár užije, že nebude mít s příletem problémy, jaké postihli jeho, manželku Kateřinu a malou Francesku. „Z Caroliny jsme vyletěli o dvě hodiny později, byla závada na letadle a mezitím nám z New Yorku odletělo letadlo. České aerolinie a Delta si nás přehazovaly, nakonec nám řekly, že mají volno až za týden, takže jsem si musel koupit lístek přes Německo,“ naštvaně vyprávěl o své anabázi Kaberle.
„Není to příjemné, když s sebou máte devatenáctiměsíční dítě. Trošku jsem změnil názor na naše aerolinky, ale raději bych se bavil o hokeji,“ přehodil hovor na jinou kolej. Na hokejovou. Stanley Cup se nevyhrává každý den. Oslavoval už v Raleigh, domovském městě klubu, odpočíval s rodinou na Jamajce a teď ho čekají další pařby. Zda ho už včera večer čekali kladenští spoluhráči v čele s Pavlem Paterou, neřekl. „To nechám bez komentáře,“ rozehrála se mu očka šibalskými plamínky. Úsměv v oholené tváři napovídal mnohé.
„Vousy šly dolů hned druhý den. No, moc se jim nechtělo,“ přiznal. „Takový plnovous jsem nikdy neměl. Nechávám se zarůst maximálně dva tři dny. Ke konci mi to bylo nepříjemné,“ dodal s tím, že si rodina oddechla. „Ani ne tak manželka, jako spíš dcerka. Nechtěla mi dávat pusy, píchalo ji to,“ rozněžnil se hokejový bojovník. Už kvůli tomu chtěl sérii s Edmontonem ukončit co nejdřív. Nakonec v sedmém zápase finále vstřelil vítězný gól. A k pěti zlatům z MS tak mohl přidat další cennost. To si bratr Tomáš v létě vyslechne, vždyť on má letos »jen« stříbro ze světového šampionátu. „Jsem starší, takže jsem měl na nasbírání toho všeho víc času. Až jednou z hokejem skončíme oba, můžeme porovnávat. Za sebe mohu říct, že jednou bude hezké, přečíst si na Stanley Cupu své jméno,“ zasnil se Kaberle, který byl poháru blízko v roce 2002, kdy ho vyhrál Detroit. „Přespal s ním u nás Jirka Šlégr, já pak byl pryč, takže jsem si na něj nesáhl. Ani bych to neudělal, prý to nosí smůlu pro toho, kdo ho ještě nevyhrál.“ Teď už může být v klidu, jeho stopa už na něm je.