OVÁREK - Jak byl Švancara (díky Aha!) nejlepší
PRAHA – Strach má velké oči. Pravdivost tohoto rčení okusil na vlastní kůži v úvodu přípravy fotbalistů Žižkova Petr Švancara. „Neznám nikoho, kdo by tohle měl rád. Ale snažil jsem se během vánočních svátků držet dál od jídla, snad to bude v pohodě,“ doufal útočník Viktorky během zdravotních testů v Ústřední vojenské nemocnici Praha.
Fotbalovému elektrikáři pomohla při fyzických testech Viktorky náhoda
„Potřeboval bych ještě jeden kelímek,“ vtipkoval, když vycházel z toalety se vzorkem moči. Vzápětí pak u sestřičky při EKG a odběru krve žadonil: „A nemohla byste mě držet za ruku?“ Kladné odezvy se nedočkal, naopak mu bylo doporučeno, aby pravidelně dýchal. „Nemůžu, protože zatahuju břicho, když mě fotí,“ dál rozesmával zdravotnici žižkovský hecíř.
Úsměv ho přešel při měření tělesného tuku. „Nó, to je ovárek!“ neodpustil si popíchnutí reprezentační lékař Petr Krejčí, u kterého Viktoriáni testy absolvovali a přidal na oko zachmuřený výraz. „Nakonec je to ale slušné,“ radoval se útočník, když mu »špekoměr« spočítal jen devět procent tuku v těle. „Ano, je to v normě,“ souhlasně zakýval dr. Krejčí.
Třešnička přišla na konec – osm minut na běžícím pásu a pak pokračovat dál až do absolutního vyčerpání. Pomoc elektrikáři bez maturity, jak si Švancara hrdě říká, přišla záhy, když před simulací závěrečného stoupání fotografka našeho listu nechtěně vykopla přístroj ze zásuvky a zavinila tak několikaminutovou pauzu. „Kdepak, to mi nepomohlo! Při tom čekání jsem úplně ztuhl. Ale zase jsem měl v součtu s tou přestávkou úplně nejdelší běh a o to přece šlo,“ zářil na konci vyšetření šťastný »Švanci« a utíral si tělo zborcené potem.
