Hokejový gólman Roman Čechmánek - Ve víně je pravda!
PRAHA – Nejen chytáním puků živ je člověk... ROMANU ČECHMÁNKOVI navíc už táhne na osmatřicet a ví, že s mrskáním v hokejové brance bude amen už zanedlouho. Novou náplň života ovšem nebude muset složitě hledat, jak mnozí jiní. Má totiž jasno – od svatého Martina mu v pražské Bílkově ulici funguje stylová vinotéka!
Nejen chytáním puků živ je člověk... ROMANU ČECHMÁNKOVI navíc už táhne na osmatřicet a ví, že s mrskáním v hokejové brance bude amen už zanedlouho. Novou náplň života ovšem nebude muset složitě hledat, jak mnozí jiní. Má totiž jasno – od svatého Martina mu v pražské Bílkově ulici funguje stylová vinotéka!
Jediná návštěva tam vás ujistí, že Čechmánek míří stejně vysoko, jako v hokeji. A připomeňme pro pořádek, že má šest titulů českého mistra, tři z mistrovství světa a navrch olympijské zlato! V samém centru Prahy ohromí jak velkorysostí prostoru (přes 600 m2), tak stylovostí interiéru, v němž se neomítnuté režné zdivo z původní továrny snoubí s modernou (kov, dřevo, sklo) věhlasného studia Design by Donlič.
Na rozhovor přijel až ze Zlína, žádný div že s malinkým zpožděním. Zato ve šviháckém obleku, jenž podtrhl image ambiciózního obchodníka. Své luxusní BMW odstavil v garážích přímo pod vinotékou, a protože zůstával v Praze přes noc, ihned pásl po sklence nějakého vína. „Netrváte, doufám, jako všichni na tom, abych se fotil s číší červeného?“ zamračí se a od sommeliérky si objednává jeden z ryzlinků světoznámého vinaře od řeky Mosely dr. Ernsta Loosena. „Ale dejte mi dnes polosladké, suché jsem měl nedávno,“ upřesňuje.
Chce přechutnat co možná nejvíc z vín, jež ve Wines Home k prodeji nabízejí. Přitom tuší, že to je předem ztracený boj. „Vždyť to je 450 položek jen ve víně! To nejde obsáhnout,“ předesílá mezi regály, v nichž odpočívají lahve s víny z celé Evropy, Chile, Argentiny, Austrálie i Nového Zélandu. Navrch ještě portské, doutníky a k nim brzy přibudou špičkové koňaky a delikatesy jako sýry, paštiky z kachních a husích jater (tzv. foie gras), luxusní čokolády anebo olivové oleje. „Chceme zkrátka, aby si u nás každý přišel na to své,“ zdůrazňuje Čechmánek.
Od samotného otevření se snaží zbořit mýtus, že otevřel podnik pro horních deset tisíc. „Opravdu máme vína pro všechny; od dvou set korun. Chce to jen překonat ostych a vstoupit,“ říká.
Za všechno může Pešat...
Coby rodilý Valach by měl horovat pro slivovici. S hokejisty by měl zase žízeň po zápasech splachovat pivem. A přece Roman Čechmánek propadl chuti vína.
Jak je to možné, Romane?
„Za vše samozřejmě může Ivo Pešat, můj dlouholetý parťák ze Vsetína. Už tehdy měl ve Zlíně vinotéku a někdy od roku 1996, 1997 mě učil vínu trochu rozumět.“
Šíříte osvětu mezi hokejisty dál?
„Tak snažím se, vždycky klukům něco nachystám a dovezu do Třince, když mají zájem. Honza Výtisk bere vína pro manželku, Jirka Hašek už si oblíbil svoje...“
A přímo do vinotéky hokejisté chodí? Třeba Martin Ručinský, rovněž milovník vín, bydlí opodál...
„Ten může chodit v pantoflích, to je pravda. Ale teď byl v Americe a ani nevím, jestli už se stavil. Často volají kluci, s kterými jsem hrával, že by něco chtěli. Třeba Jarda Modrý. Potěší, když pak přijde esemeska, že byli spokojeni.“
Na jakém vínu si pochutnáte vy sám?
„Cha, cha, to zajímá každého! Jenže to se nedá říct! Víno se vybírá podle nálady a podle toho, co člověk jí.“
Ale jistě máte favority... Jmenujte tedy!
„Pokud musím, pak Château d´Issan, rok 1998. To mi opravdu moc chutnalo, ale po pár lahvích jsem se musel přinutit přestat a dopřát mu ještě pár let, ať se dostane na svůj vrchol.“
Nejcennější sbírka v Česku? Čechmánek: Možná...
Říká se, říká, že sbírka vín v majetku Romana Čechmánka (jen v NHL vydělal 8,5 milionu dolarů a další desítky milionů korun v Evropě) je nejcennější v celém Česku! Co on na to? „To nevím, kdo říká,“ začne se ošívat. „Ale za ty roky se člověk k určitým pěkným věcem dostal, určité na ceně získaly. Nějaká zvláštní vína už mám, nějaká ještě čekáme. Až přijdou, možná...,“ přemítá.
Už dnes ve speciální chladící komoře opatruje hotové skvosty. To nejlepší – Château Mouton Rothschild ročník 1957 – ale dlouho nemůže najít. „Jestli už nám ho někdo nekoupil a nevypil!“ směje se. Vytahuje tedy jinou lahvinku Château Cheval Blanc 1957, poklad ze St. Emilion.
Ukazuje ji pyšně skoro jako miminko. Čeká však ještě lepší kusy – z legendární burgundské vinice Romanée Conti (lahev údajně od 200 tisíc výš!). Anebo z Bordeaux archivy Château Pétrus a hlavně poválečné ročníky »Rothschilda«! „Těch už je na světě opravdu velmi málo, dostat se k nim je celkem kumšt. Je třeba být ve správný čas na správném místě,“ vysvětluje Čechmánek.
