Slzy, zklamání, beznaděj...
PRAHA – Měl to být pomalu zápas roku. Fanoušci mířili k televizím nebo velkoplošným obrazovkám, aby oslavili postup českého týmu. Jenže nakonec zbyly jen slzy, zklamání a beznaděj…
Čeští vojáci v zahraničních misích, policisté, zaměstnanci velkým firem, vězni – ti všichni si nechtěli nechat ujít zápas. Například u T-Mobile mohli pracovníci utkání sledovat v práci na velkém plátně v zasedací místnosti a podobné to bylo i ve Vodafone. Fandilo se dokonce i ve věznici ve Valdicích. Podle mluvčího věznice Josefa Vyčla byly speciálně kvůli tomuto zápasu zřízeny další kulturní místnosti, kde vězni fotbal sledovali.
Při čekání na výjezd fandili českým fotbalistům i pražští hasiči. „Bylo štěstí, že jsme s Italy hráli od čtyř, to nám právě skončil výcvik,“ liboval si Petr Meloun, šéf čety z hasičské stanice v Sokolské ulici. Desetičlenná parta fotbalistů usedla kolem čtvrté hodiny k televizi. Šestice jejich kamarádů takové »štěstí« neměla. Krátce před čtvrtou se rozezněly majáky, dopravu v Sokolské zastavila červená světla. „Jeli k roji včel někam do Modřan,“ smáli se jim kolegové. Fotbal sledovali hasiči v tmavomodrých kalhotách se žlutým pruhem. Proč? „Pokud někdo nahlásí výjezd, musíme do minuty opustit základnu,“ vysvětlil Meloun. Horko bylo včera ale spíš našim fotbalistům…
23.6.2006