Proti Italům zřejmě Češi vytáhnou jednu ze svých nejsilnějších zbraní

Léčbu poraněné šlachy na chodidle se podařilo urychlit natolik, že Baroš včera dvakrát (!) běhal, rozcvičoval se a dnes může zlehka začít trénovat i s míčem.
Na tréninkové hřiště vyběhl s lékařem reprezentace Petrem Krejčím a asistentem Jaroslavem Šilhavým v jedenáct dopoledne. Kroužili po trávníku nad hotelem Lindner, co chvíli vyklusávání přerušili a strečovali. „Musíme pomalu, Milan sedm dní pořádně neběhal,“ upozornil doktor Krejčí.
Okolo se začali hromadit fanoušci, přijel štáb televize Sky Sport, všichni nevěřícně sledovali, jak se kanonýr neuvěřitelně zvedá. „Zatím jen rozdýchávám, zkouším to,“ podotkl Baroš neurčitě. Přitom před týdnem upadl do hlubokého zmaru, chtěl odjet, ale trenér to rezolutně zatrhl. „Chci, moc chci, ale uvidíme, co dovolí noha,“ vyprávěl zadýchaně.
Po dvaceti minutách se nebe zatáhlo, spadly první kapky, ale po chvilce drobné mžení přešly v příšerný liják. Přesto tahle trojka vytrvale opisovala kolečko za kolečkem. Trička a bundy měli přilepené na tělech, od bot jim cákalo. Baroš se zaťal, to je příznivé. Nebrečí, spolupracuje na léčení. „Mohlo by to jít, ale uvidíme večer,“ pravil ještě neurčitě asistent Šilhavý po pětatřiceti minutách. Všichni tři už mířili do hotelu. Baroš rozdal pár podpisů, mile se usmíval, zdálo se, že je psychicky konečně nahoře. Sbíhal z travnatého vršku, který déšť proměnil v klouzačku, když vtom jeden z lovců autogramů uklouzl a řítil se na nic netušícího fotbalistu. Brr, zblízka to vypadalo jako likvidační skluz. „Proboha, pozor, člověče,“ uklouzlo bezděky doktorovi a oči zvedl prosebně v sloup. „Už je skoro v pořádku a někdo nám ho tady sestřelí,“ ucedil pro sebe. Zavalitý fanoušek se totiž zastavil pár centimetrů od Barošových achilovek. Všem zatrnulo. Nechutná absurdní představa, že se český klenot znovu zraní. A hned na prvním tréninku...
Naštěstí se nic nestalo, a tak mohl Baroš odpoledne vyrazit vstříc druhé tréninkové porci. Už bez diváků, stadionek už byl obehnaný páskou a policajti nenechali nikoho ani přiblížit.
Škoda jen, že nepřibral Jana Kollera. Ten včera celý den jen kurýroval své stehno...

Doktor: Půjde to!

WESTERBURG – Zřejmě bude připraven a nastoupí aspoň na pár minut. Milan Baroš doléčil zraněné chodidlo, šlacha je v pořádku, vstřebala se i tekutina v jejím okolí. „Lepší se to a mohl by za určitých okolností hrát,“ zmínil opatrně doktor Petr Krejčí. Může to být i jen na třicet minut, ale jeho nasazení může splnit účel. Třeba dá rozhodující gól, přinejmenším vyděsí Italy. Když včera reportéři televize viděli Baroše v pohodovém tempu běhat, nevěřili svým očím. „Asi bychom mu ještě museli nohu opíchnout, ale hrát se s tím zřejmě dá. Jen se musíme shodnout, jestli to není riziko,“ připustil v neděli Krejčí.

Dvojí nálada

WESTERBURG – V některých ještě doznívá šok ze sobotního výprasku, jiní už zapomněli a hledí jen vpřed. I proto se reprezentanti nacházejí ve dvojí náladě.

Koller burcuje: Hlavy vzhůru!

WESTERBURG – S jeho nohou se to nelepší, těžko může slíbit, že se ve čtvrtek postaví Italům. Přinejmenším se ale Jan Koller bude snažit rozlívat optimismus a bojovou náladu do krve všem. „Hlavy nahoru!“ burcuje dlouhán. „Musí se prostě zvládnout jeden zápas. Jen si vzpomeňte, kolikrát už jsme to dokázali!“ připomíná na potkání. A s ním bradu bojovně vztyčenou drží také špílmachr Tomáš Rosický. „Nechci vůbec slyšet, co by, kdyby!“ varuje. „Máme tady prostě jeden strašně důležitý a velký zápas. Musíme ho vyhrát a pak se nemusíme bát cesty domů.“

Nedvěd: Máme malou šanci…

WESTERBURG – Výprask od afrických atletů ho sebral asi ze všech nejvíc. Zasel do jeho mysli trudné úvahy, pochyby a beznaděj. „Rozpadlo se nám to. Teď už nám pomůže jen zázrak,“ říkal zkušený Pavel Nedvěd zkroušeně. „Máme už jen malou šanci postoupit… Ale naděje vždycky umírá až jako poslední…“ Ve čtvrtek nastoupí k 90. utkání v reprezentačním dresu, čímž vyrovná Zdeňka Nehodu na druhém místě historické tabulky. Kdyby tým vypadl, už ho nejspíš nepřekoná… „Proti Itálii jsem před deseti lety pořádně začínal. Jestli to není osud…,“ sýčkuje.

Autor: (mich)
Foto Aha!: Denisa Hamerníková