DAVID COULTHARD: Jak jsem se zamiloval...

Sotva byste ve formuli 1 našli většího playboye. Ostré rysy v obličeji, příjemné vystupování... a bezedné bankovní konto! Co by která žena dala za jedinou noc s pilotem DAVIDEM COULTHARDEM (35). Jenže krátkým milostným románkům je konec! Minulý týden tenhle Skot oznámil: „Jsem zasnoubený. Budu se ženit.“ Vyvolenou je belgická reportérka Karen Minier. „Je to žena mého života,“ vypozoroval hned. Teď se v rozhovoru pro britský deník The Times poprvé vyznal, jak si k sobě našli cestu.

Monza 2004. Do závodu zbývá jen pár minut. Jeho nejoblíbenější čas. Poprvé v životě se ale přistihuje, že nepřemýšlí o závodní strategii. Jeho mysl se upíná k belgické reportérce, která se účastnila svojí poslední Grand Prix. „Sežeň někde kytku,“ nabádá svého přítele. A hned se zasměje té myšlence, co by asi šéf McLarenu, za který tehdy jezdil, říkal na to, kdyby jí na startovním roštu puget předával. Proto kytku hned zavrhuje. Po závodu si ale vyměňují čísla. Říkají si, že budou v kontaktu.

Čtyři měsíce poté. Žádný kontakt neproběhl. On je v Monaku se svojí přítelkyní, Brazilkou Simone. Ona zas v Bruselu se svým mužem. Sedne si k počítači. A do internetového vyhledávače Google vyťuká její jméno: K-A-R-E-N M-I-N-I-E-R. Ve chvíli, kdy se mu na obrazovce načte její fanouškovská stránka, pípne mu mobil. „Jak se máš?“ čte její textovou zprávu. Odpoví. Konverzace ale zakrátko skončí.

Další čtyři měsíce poté. Opět žádný kontakt. Den před jedním ze závodů sedí Coulthard na večeři s Rubensem Barrichellem. „Je škoda, že Karen už nikdy nepřijede na okruhy,“ vypálí Brazilec jako blesk z čistého nebe. „Jo, to je,“ souhlasí Coulthard. V tu chvíli mu opět zapípá mobil s textovou zprávou. Z Bruselu. „Včera se mi o tobě zdálo,“ stojí tam.

Uplynou další tři měsíce. Po dlouhé době se potkávají. V Belgii, na akci jeho týmu Red Bull. Sedí spolu v uzavřené místnosti skoro dvě hodiny. Povídají si. Víc ale nic. Sezona se blíží ke konci. On odlétá na závod do Číny. Jeho přítelkyně se ho ptá, zda by se vzali. Není si jistý.Další měsíc je pryč. S Karen neproběhl žádný kontakt. On se ale dozvídá, že se v Bruselu rozešla se svým přítelem. A ona se dozvídá, že se v Monaku rozešel se svojí přítelkyní.

Zve ji na kafe. A začínají spolu randit. V prosinci 2005 ji zve na novoroční oslavu na horskou chatu do Švýcarska. A přistihne se, jak svojí matce do telefonu říká: „Mami, jsem tady se svojí budoucí ženou. Jsem si absolutně jistý.“

Věří na zásah vyšší moci. Ví, jak přichází. Jak vypadá. Jak zní. „Letos jsem byl se svými rodiči v Melbourne. Můj otec miluje Austrálii a vždycky vyprávěl, jak by tam chtěl jet. Seděli jsme doma, a když odešel na záchod, ptám se matky: Chtěla bys tam jet s ním? Řekla mi: Tvůj otec je můj život. A když bude chtít, pojedu s ním kamkoliv.“
Ta slova mu podlomila kolena. „Tvůj otec je můj život,“ opakoval si dokola. „Moji rodiče mají výborný vztah, vždycky mi šli příkladem. Ale já si nikdy nemyslel, že zažiju to, co oni. Myslel jsem, že můj život bude složený z krátkých, nezávazných vztahů.“

Teď má Karen. Prožívá s ní to, co si nikdy nepomyslel, že by mohl prožít. „Nevím, jak dlouho to bude trvat. Měsíc. Rok. Možná celý život. To ukáže čas. Ovšem co vím: Nikdy ji nechci ztratit. A to je pocit, který jsem u předešlých vztahů neměl,“ uzavírá.