Alois Hadamczik: Závidí mi! A není co...

„Jednu dobu jsem čekal, že budou samí hráči z NHL. Ale pak jich bylo spousta zraněných, jiní odřekli...,“ povzdychne si.

Pak to vypadalo bledě, ale nakonec máte super tým…
„Určitě je kvalitní. Navíc dorůstají noví hráči. Jsou tu Hanzal, Krejčí, kterým je 21, 22 let, musíme jim dát šanci. Už jsme několik hráčů zabudovali, ať je to Zbyněk Michálek, Plekanec, Irgl, Olesz… Ta generace předtím to měla jednodušší, pořád jezdila pohromadě, teď přichází doba Fleischmanna a dalších.“

Vy rád objevujete mladé hráče, že?
„Je pravda, že v mé kariéře se tak stává. Vždycky přijdu k mužstvu, které je věkem nahoře, jako kdysi do Sparty, nebo posledně na olympiádě. Tam jsme byli kompletní, ale někteří pak řekli, že končí. Odvedli kus práce, mají na to právo.“

Je někdo, na koho jste zvlášť pyšný, že jste ho pro hokej objevil?
„Určitě ti, co odešli do NHL. Když jsem byl ve Vítkovicích poprvé, začínali Malík, Kubina, Varaďa, pak to byli Kuba, Havlát… U něj je škoda, že je čtvrtej turnaj a on zase má problémy.“

Napadlo vás, protože se ten tým dával dohromady skoro paralelně s fotbalovým pro ME, že máte podobné problémy jako Karel Brückner? Souběžně vám odpadával jeden hráč za druhým…
„Ani ne. Oni fotbalisti to mají jednodušší, protože se hraje v Evropě, zavřou se všechny soutěže a všichni přijedou. My jsme sice českej tým, ale máme omezenej počet hráčů k dispozici. Vždyť v 1. kole Stanley Cupu jsme měli 23 hokejistů!“

Takže Brückner to má jednodušší?
„Když vám pokaždé z 20 přijede 17 stejných hráčů, vím, že znají mě, herní systém. Ale když mi na každý turnaj přijede deset jiných… Budujete dům, máte první patro, druhý den chystáte střechu, a najednou vám to někdo zbourá.“

Kdo to má v případě neúspěchu horší?
„To máme oba stejný.“ (směje se)

Znají se dva nejsledovanější trenéři v zemi navzájem?
„Známe se dlouho. Taky to neměl v životě jednoduchý, podle mě je to korektní chlap, který žije fotbalem. Hodně ho uznávám. Řadím ho do starší generace mého bratra. (Hadamczikova staršího bratra Evžena, který zemřel v 80. letech – pozn. aut.). Já se ještě podílel na tom, aby byl trenérem, protože jsem tehdy ještě byl majitelem Baníku. Myslím, že jsme udělali dobře. Dnes odvádí dobrou práci.“

Oba jste na jaře zmeškali zápas. On měl teploty, vás trápily zuby. Čím vás prohnaly?
„Přijel jsem na sraz a cítil jsem, že se mi objevuje váček, tady někde na líci (ukazuje si pod oko). Věděl jsem, že to tlačí, po komunikaci s doktorem Ziegelbauerem (lékař hokejové reprezentace – pozn. aut.) po telefonu říkal: ‚To je dost nebezpečný, může se to rozšířit a měl bys problém.‘ Pak jsme odjížděli pryč, tak jsem volal panu Motyčkovi, to je můj dlouhodobý zubař v Opavě. Jeden den byla kontrola, nějak to rozvrtal a pak povídá: ‚To si na triko nevezmu, když jedeš pryč, musíme to řezat.‘ Tak jsem poprvé na vlastní kůži zažil, co je to resekce…“ (směje se)

Byl zubař před šampionátem opatrný?
„Hlavně chtěl, aby nebyly problémy. Určitou dobu po tom zákroku máte problémy s komunikací, nemáte dobrou psychiku. On je bývalý lékař opavských hokejistů, ještě když hráli nahoře. Sportu fandí, je to vždycky příjemné posezení. Než vytáhne vrtačku.“ (směje se)

V Opavě nemáte jen zubaře. Váš synovec v tamním fotbalovém klubu pracuje jako sportovní ředitel…
„Byl na Baníku, ještě když jsem tam byl já, pak šel do Opavy. Byla v krajském přeboru a teď ji přivedl blízko k postupu do první ligy. Ale teď to packají, třikrát prohráli doma.“

Podědil po vašem bratrovi geny?
„Myslím, že hodně. Kdyby měl ty zkušenosti, co má teď, asi bych Baník nikdy neprodal. On by tam zařizoval všechno levou zadní.“

Hodně mu fandíte, že?
„Je to, jako kdybych jednal s bráchou, vím, že je fotbalu oddaný. Myslím, že v Čechách si udělal dobrý renomé, uznávají ho odborníci.“

A co to vaše? Po šampionátu vám končí smlouva, tušíte, co budete dělat řekněme za měsíc?
„Tuším, mám různý možnosti, ale neřeším to. Naučil jsem se odmítat jednání. Já se nechci v noci budit a mít odpovědnost za někoho jiného než nároďák. To je moje krédo. Vůbec nic jsem nepodepsal, jen jsem přislíbil (mluví se o zájmu Vítkovic a Třince – pozn. aut).“

Nejste po tlaku na sebe odrovnaný?
„Je to velké vypětí. Ale na rok do Karibiku? To ne, to bych odjel na měsíc a po čtrnácti dnech bych se nudil. Koukat do vzduchu neumím, mám svoje aktivity, které bych dělal.“

Jak vypínáte, relaxujete?
„Moc ne. Mám volný večer, ale sedneme si s trenéry, dám si dvojku vína. A píšeme jednu sestavu po druhé. Chceme mít čisté svědomí, abychom nikomu neublížili, až ho pošleme domů.“

Knížku jste si s sebou vzal?
„Já jsem v tom barbar, čtu jen věci kolem hokeje.“

Co trh s pozemky? Jste tam pořád aktivní?
„Spíš se zajímám o Kravaře, kde jsem postavil sportovní areál. Na to můžeme být pyšní, za měsíc se tam vystřídá 20 tisíc lidí, a vesnice jich má sedm.“

To musí vydělávat…
„Právě že ne. Energie a takové věci jsou příšerně drahé. Ten majetek vypadá strašně honosně, ale je nevýdělečný. Když koupíte v Praze dům, dostanete třeba z výnosnosti z baráku 10 procent. Závist je velká, ale výdělek žádný. Ale pořád je v tom sport. Když si řeknete, že z toho vyskočíte, že si sednete a budete koukat do blba, po hodině si řeknete, že jste tak znuděnej, že radši půjdete mezi lidi.“

Autor: PAVEL KŘIKLAN
Foto pro Aha! – Pavel Mazač/deník Sport, ČTK